„Nejen Drábek (dnes naštěstí již ne-ministr) neuměl skrýt svou averzi proti tomu, že si někdo dovolí nepracovat, být nezaměstnaný. Z jeho projevů nebylo možné vypozorovat, že by si uvědomil, že lidé se nestávají nezaměstnanými ze své vůle, ale jsou vyhozeni z práce,“ poznamenal Doubrava pro ParlamentníListy.cz.

Exministr a lidé jemu podobní prý kladli rovnítko mezi nezaměstnané a „občany druhé kategorie“. Lidem bez práce bylo vtloukáno do hlavy, že jsou neschopní a měli by se stydět. A kultura opovržení vůči nezaměstnaným stále přitvrzovala.

Celý článek ZDE

Trestání za to, že se občan stal nezaměstnaným, je podle Doubravy signálem fašizace. „Nezaměstnaní prostě patří do trestních praporů, měli by se ráno v sedm hlásit a ukazovat, že mají umyté nohy a uši,“ rozčiluje se senátor. I Ústavní soud prý varoval před podobnými tendencemi.

„Nelze opominout podobnost mezi výkonem veřejné služby a výkonem trestu obecně prospěšných prací, v jejímž důsledku se v očích veřejnosti stírají rozdíly mezi oběma instituty. O tom svědčí zejména, že druh a rozsah vykonávaných prací jsou obdobné, že zpravidla jsou totožní i „dohlížitelé“ na jejich řádný výkon, a že v obou případech dochází k tomuto výkonu bez nároku na odměnu,“ ocitoval Doubrava vyjádření předsedy Rychetského.

Normální nezaměstnaný, a takových je prý 97 ze 100, považuje nezaměstnanost za osobní tragédii. Jen Drábek a jemu podobní si prý myslí, že nezaměstnaní pohrdají prací. Realita je úplně jiná.