Válečné zločiny, spáchané během bezmála deseti let války v bývalé Jugoslávii, vyšetřoval již od roku 1991 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii se sídlem v nizozemském Haagu (ICTY). V době, která se týká aktivit Thaçiho, stála v jeho čele bývalá švýcarská generální prokurátorka Carla Del Ponte (činná 1999-2007). „Jak posléze vyplynulo, marně se snažila vyšetřovat a stíhat také válečné zločiny spáchané Kosovary (kosovskými Albánci) a jejich Kosovskou osvobozeneckou armádou (UÇK),“ připomíná Bašta.

„Proto v roce 2007 rezignovala na svou funkci a po svém odchodu vydala knihu Lov, která popisuje obchod s lidskými orgány odebraným asi třem stům zajatým nebo uneseným Srbům hned po skončení války v roce 1999. Měl se na tom podílet právě Hashim Thaçi, tehdy již premiér nezávislého Kosova, a jeho společníci v albánském hlavním městě Tiraně. Kosovo, Albánie a Mezinárodní trestní tribunál tehdy všechna obvinění Carly Del Ponte odmítly jako neopodstatněná. Del Ponte to tehdy vysvětlovala tím, že většinu důkazů o kosovarských válečných zločinech měli Američané, kteří svého válečného spojence (UÇK) chránili,“ přibližuje někdejší diplomat.

Dnes zřejmě změnili názor a spravedlnost (či ICTY) po dvaceti letech trochu slevila ze zásad politiky dvojího metru. „Když se ohlédneme na národnost stíhaných válečných zločinců v konfliktu, jehož se zúčastnili Srbové, Chorvati, Bosenští muslimové a Kosovaři, zjistíme, že mezinárodní justice postupovala velmi výběrově. Válečných zločinů se totiž stejnou měrou dopouštěly všechny zúčastněné strany, jak už to v občanské válce bývá. ICTY však původně stíhala a soudila jenom Srby. Po čase došlo na Chorvaty, a pak dlouho trvalo, než začala stíhat Bosenské muslimy. Kosovaři zůstali nedotknutelní přes dvacet let,“ pokračuje Bašta.

„Žalobu vůči prezidentovi Thaçimu musí ještě potvrdit soudce ICTY, snad k tomu najde dostatek odvahy,“ doufá Bašta, podle nějž by z výchovných důvodů bylo dobré oprášit i návrh Carly Del Ponte z roku 1999, kdy chtěla pro válečné zločiny stíhat piloty NATO, kteří několik týdnů bombardovali Jugoslávii, a hlavně jejich nadřízené, kteří jim k tomu dali rozkazy.

„V době, která kácí sochy lidí za fiktivní zločiny staré 500 let (Kryštof Kolumbus) není nic nemožného,“ uzavírá svůj komentář Bašta.