Výstava, kterou připravily České centrum, Ústav pro studium totalitních režimů a Knihovna Václava Havla, jí dle jejích slov zvedla náladu. „Není moc velká, protože má v různých jazykových verzích putovat po českých centrech v zahraničí (česká verze samozřejmě po Česku), ale je působivá. Najednou jsem četla slova, jež mi byla povědomá, a přitom jsou náramně odlišná od těch, jaká jsem zvyklá od politiků slyšet,“ podotkla Šustrová.

Namátkou pak vybrala například projev Václava Havla před oběma komorami Kongresu USA v roce 1990, kde český politik řekl, že záchrana tohoto lidského světa není nikde jinde než v lidském srdci, lidském rozmyslu, lidské pokoře a lidské odpovědnosti. „Bez globální revoluce ve sféře lidského vědomí se nezmění nic k lepšímu ani ve sféře lidského bytí a cesta tohoto světa ke katastrofě, ať už ekologické, sociální, populační, či celkově civilizační, bude neodvratná,“ připomněla Šustrová Havlova slova.

Vzpomněla také citát z konference v Oslu téhož roku. „Kolektivní nenávist zbavuje lidi opuštěnosti, pocitu slabosti, bezmoci a přehlížitelnosti, čímž samozřejmě pomáhá čelit jejich komplexu nedocenění a neúspěchu... Říct například, že za všechno neštěstí světa a především za zoufalství každé ukřivděné duše mohou Němci, Arabové, černoši, Vietnamci, Maďaři, Češi, cikáni či Židé, je tak jednoduché a srozumitelné!“ řekl tehdy Havel. 

Podotkla také, že při návštěvě výstavy si uvědomila, jak jí lidé typu Havel chybí. „Jak mi schází ten, kdo by znovu a znovu donekonečna připomínal a aktuálně formuloval a upřesňoval hodnoty. Nikdo samozřejmě nepopírá, že materiální podmínky jsou důležité: má-li člověk hlad nebo je mu zima, těžko vznáší mysl k výšinám. Jenomže pokud se náš svět zvrtne tak, že budeme za důležitý pokládat toliko hmotný prospěch, mohou nás docela dobře nahradit šikovní roboti, kterým zima není a jíst nepotřebují,“ sdělila závěrem s tím, že Havel je nepochybně nejznámější český politik druhé poloviny dvacátého století a nejlepší český vývozní artikl.