Politico popisuje, že když americký prezident Joe Biden v létě ukončil svou snahu o pokračování v prezidentské volbě a uvolnil místo své viceprezidentce Kamale Harrisové, věděl, že jeho rozhodnutí bude ostře sledováno po celém světě, ale neuvědomil si, že se díky tomu začne šířit tlak, aby i další světoví lídři „napodobili Bidena“ a ustoupili ve prospěch jiných ve své straně.

Podle serveru se začalo jednat o příklad pro země úzce spjatými se Spojenými státy, aby tlačily také na své vlastní vůdce, aby odstoupili.

Aby následovali Bidena si vyslechli v posledních 2 měsících již tři „nepopulární lídři, kterým hrozí volby“ – japonský premiér Fumio Kišida, kanadský premiér Justin Trudeau a německý kancléř Olaf Scholz.

Na odchod této trojice se již začala ptát i vlivná média. „Proč Scholz nenapodobí Bidenovo rozhodnutí?“ ptal se na začátku tohoto měsíce po sérii porážek v zemských volbách německý časopis Der Spiegel, podle něhož by kancléř „udělal laskavost své straně, své zemi i sám sobě“, kdyby odstoupil. Letos v létě, v návaznosti na Bidenovo oznámení, položila kanadská televizní stanice CBC otázku také v podobném duchu a tázala se, zdali by Trudeau „mohl odejít jako další?“. A Kišida „prožíval Bidenovu chvíli“ podle sloupkaře Williama Peseka již minulý měsíc, když odstoupil z čela své strany.

„Stesky na nepopulárního lídra a volání po alternativě nejsou ničím novým a politická dynamika je v každé zemi jiná: Kišida měl na kahánku už před Bidenovým odstoupením a není jasné, zda Scholz nebo Trudeau podlehnou vnitrostranickému tlaku tak, jak to nakonec udělal Biden. Výslovné zmínky o Bidenovi, které kolují v Tokiu, Ottawě a Berlíně, jsou však důkazem, že jeho červencové rozhodnutí vytvořilo celosvětový model politika, který dělá tu nejnepřirozenější věc: rozhodne se dobrovolně vzdát moci bez porážky nebo smrti,“ komentuje list co následuje po Bidenovu kroku.