Současná strategie boje proti terorismu dle Chomského nefunguje. Optimálním řešením by dle jeho názoru bylo, kdyby byl Islámský stát zlikvidován regionálními mocnostmi Blízkého východu. „S tím by však muselo v prvé řadě souhlasit Turecko. Realita je však bohužel taková, že ISIS se v sunnitských oblastech docela silně etabloval,“ říká Chomsky s tím, že současné problémy jsou důsledkem vojenské invaze do Iráku. Připomíná v této souvislosti vyjádření bývalého analytika CIA Grahama Fullera, podle kterého Islámský stát stvořily mimo jiné také Spojené státy. „Budoucnost vypadá neradostně, byť vidím pár světlých bodů. Je nutné učinit veškeré kroky ke snížení napětí, ale nikdy nevíme, kdy a jaké vnější síly budou chtít konflikt opět probudit.“

Se svržením Asadova režimu by Chomsky souhlasil jedině tehdy, kdyby to pomohlo nastolit mír. To si však on osobně rozhodně nemyslí. „Myslím si, že by to situaci naopak ještě více zhoršilo. Historicky vzato lze říci, že většina vojenských intervencí s cílem svrhnout režim následně nic zázračného nepřinesla. To neznamená, že takový zásah nelze nikdy ospravedlnit, ale nesmíme ignorovat ani úvahy o civilních obětech,“ míní Chomsky a vrací se následně také k nedávnému dvacetiletému výročí masakru ve Srebrenici. „Něco takového se dalo ze strany Srbů vlastně očekávat. Nesmíme zapomínat na bosenské polovojenské jednotky vedené Naserem Orićem, které ještě před oním masakrem podnikaly nájezdy na srbské vesnice a zavraždily tisíce Srbů,“ připomíná Chomsky.

Celý rozhovor v angličtině máte k dispozici ZDE.

Chomsky rovněž tehdy patřil od samého začátku k hlavním kritikům vojenské intervence v Kosovu. I dnes tvrdí, že bombardování bylo zbytečné a nebyly vyčerpány veškeré dostupné diplomatické prostředky. Za skutečný důvod zásahu NATO na Balkáně považuje snahu Severoatlantické aliance o opětovné získání důvěryhodnosti v očích zbytku světa. „Docela otevřeně o tom tehdy hovořil britský premiér Tony Blair, když říkal, že selhání bombardování by bylo zničující ranou pro důvěryhodnost NATO. To je obecně výrazný rys velmocenské politiky,“ konstatuje Chomsky, který sám sebe ovšem nepokládá za ryzího pacifistu, jenž by z principu odmítal veškeré vojenské zásahy. „Když se tak dívám na historii, tak skutečně nenacházím mnoho případů, kdy byla taková intervence odůvodněná. V období po 2. sv. válce to byla jen vietnamská intervence, která ukončila režim Rudých Khmerů a indická invaze v Pákistánu,“ tvrdí Chomsky.

V závěru rozhovoru se Chomsky zamýšlí nad budoucností kapitalismu. Částečně souhlasí s tezí Karla Marxe, že nakonec kapitalismus zničí sám sebe. Argumentuje však tím, že Marx studoval abstraktní systém, který měl jen některé rysy existujícího kapitalismu, včetně zásadní role státu při rozvoji. „Státní zásahy byly ve velkém měřítku základním rysem rozvinutých společností ve Velké Británii, Spojených státech, Evropě i Japonsku. Od Marxových dob byly vyvinuty mnohé mechanismy, aby mohla být stávající forma státního kapitalismu zachována. Je však pravda, že i stávající systém může zničit sám sebe. A to z různých důvodů, o kterých Marx také uvažoval. Z mého pohledu nyní míříme směrem k ekologické katastrofě, která může vymazat lidský život stejně, jako když před 65 miliony lety dopadl na Zemi asteroid. Nyní jsme tím asteroidem my sami. Stále je však v moci nás obyčejných lidí, abychom budoucím katastrofám zabránili a vytvořili svobodnější a spravedlivější společnost,“ uzavírá Chomsky.