Mariánský sloup se stal symbolem vítězství katolické církve nad protestanty v českých zemích, byl vztyčený 26. září 1650 jako jeden z prvních na území Čech. Stál blízko místa popravy představitelů českého stavovského odboje v roce 1621. Po vyhlášení nezávislosti Československa v listopadu 1918 byl sloup stržen davem, protože byl považován za symbol habsburské nadvlády.

Téměř šestnáctimetrový sloup, na jehož vrcholu stála pozlacená socha Panny Marie, měl připomínat hrdinství řady obyvatel Prahy, kteří v roce 1648 ubránili Staré a Nové Město pražské před Švédy.

Sousoší z dílny Jana Jiřího Bendla, posvěcené v roce 1652 za účasti císaře Ferdinanda III., zahrnovalo několikastupňový podstavec, v jehož rozích byly čtyři skupiny andělů zápasících se silami zla. Ty vytvářely uvnitř prostor, v němž byl umístěn obraz Panny Marie Rynecké. K němu vedly tři schody a celý prostor byl ohrazen balustrádou. Socha Panny Marie Immaculaty stála na drakovi s křídly a kolem hlavy měla dvanáct hvězd.

Na návratu barokního sloupu se neshodovala pražská koalice. Nesouhlasily ANO a ČSSD, sloup podporuje například radní pro kulturu Jan Wolf (KDU-ČSL/Trojkoalice). Vztyčení sloupu vzbuzuje v Praze už roky silné emoce. Historici a památkáři nejsou ohledně jeho obnovy jednotní. Odpůrci sloup považují za symbol pobělohorské doby, nejtemnějšího období českých dějin. Podle některých je připomínkou násilné rekatolizace země a zpátečnictví.

Město nebude do obnovy sloupu investovat žádné peníze. Obnovu sloupu včetně archeologického průzkumu platí společnost pro obnovení sloupu, stavbu pak městu věnuje.