Úvodem se Dagmar Havlová vyjádřila k Lucerně, která podle jejích slov byla vždy rodinným majetkem. „Přecházela z generace na generaci, takže tak to má být,“ uvedla. Lucernu dle moderátora večera v restituci získali jak exprezident Václav Havel, tak jeho bratr Ivan. Ivan v roce 1997 svůj podíl předal právě ženě Dagmar, Václav však svůj podíl prodal Chemapolu a došlo k vytunelování, celé to spadlo do konkurzu. A z té konkurzní podstaty získává zbytek podílu právě Dagmar. 

V roce 1948, na nějž se úvodem vzpomínalo, bylo Ivanovi 10 let. Jaké má Ivan Havel vzpomínky na komunistický převrat? „Mám takové kusé vzpomínky. Spíš vizuální. Před únorem si pamatuji, že byly volby a že byly na zdech napsané jedničky, dvojky, trojky, čtyřky. To byly čtyři partaje a já jsem vždycky říkal: Jednička je zlá a čtyřka je správná. A pak tedy přišel ten únor a my jsme tak žili, naše rodina, se symbiózou s Lucernou. Jednou matka přišla celá ubrečená, že jí odmítli dát v řeznictví, kam do Lucerny chodila, morkovou kost. To si tak pamatuji, že to bylo takové zoufalé vyhřeznutí toho, co se tenkrát dělo. Ale pak jsme to nějak přečkali,“ sdělil Havel. 

„Jedna věc je, že jsme byli malí kluci a naši nás nechtěli traumatizovat a dovádět nás do nějakých problémů, tak jsme si tak nějak moc nestěžovali. Ale co bylo viditelné, že otcovi nešlo o to, že přišel o hodnoty finanční, ale o smysl svého života. A podařilo se mu uchytit v té Lucerně i začátkem padesátých let jako ekonom, protože to nikdo neuměl, nikdo té Lucerně nerozuměl, tak ho tam nechali. A on to dělal poctivě. On skutečně navrhoval, jak má vypadat dvouletka v Lucerně, ale pak to převzalo KSČ, obvodní oddělení a on už tam nemohl zůstat,“ vzpomínal na dobu 50. let, kdy jejich rodině komunisti vzali celý majetek. 

„Mentalita, kterou do nás nalili bolševici, v mnoha lidech zůstala. A problémy, které jsou nyní s podvodníky, tak ty se dají redukovat na zvyky, které nabyli lidi jako veksláci, a nejenom oni, za těch 40 let. A to se nedá rychle změnit. A já jsem vždy hádal, že to budou ještě tak tři generace, než si lidé zvyknou brát vážně demokracii a svobodné podnikání, a poctivě,“ dodal Havel. 

Své pak Havel také řekl k restitucím, které podle svých slov vždy chtěl. „Je velká šance, že když to dostane ta původní rodina, tak že se o to bude poctivě starat. Nebude to dělat tak, aby z toho vytěžili, ale prostě s jakýmsi emočním vztahem. A je to hodně málo. Podařilo se to v případě šlechticů, kde je ta rodinná tradice tak zakořeněná, že to je jako automatické, ale jinak to ne vždy funguje. Nezapomeňte, že to bylo 40 let, to jsou tři generace, kdy se s tím vůbec nepočítalo. Takže pro mě, kdyby mně někdo v 70. letech řekl, že budeme mít jednou Lucernu, tak vůbec mě to nenapadne, že to je možné, něco takového. Takže ta tradice těch rodin, které mají vztah k té firmě, je, myslím, daleko důležitější, než když jim někdo půjčí nějaké peníze a pak je bude chtít zpátky,“ sdělil Havel.

Havlová se následně přiznala k tomu, že je příznivkyní monarchie. „Příliš nevěřím demokracii.  Monarchie pro mě je taková záležitost, ochránce morálních a etických hodnot a symbol, ke kterému by se mohli lidé vztahovat. Jsem velkou zastánkyní monarchie a kdysi dávno jsem si myslela, kdyby si princ Harry našel nějakou českou šlechtičnu, ale ono to nevyšlo,“ podotkla s úsměvem Havlová. „Matka milovala anglickou královskou rodinu,“ vzpomínal pak také Havel, kdy otec jeho matky byl dle jeho slov diplomat. „Měl dost styků s jinými diplomaty, panovníky,“ řekl také Havel. 

Podle Ivana Havla, kdyby jeho bratr Václav spadl do situace, jaká je, tak by o tom napsal divadelní hry. „Užíval by si absurdity, které to dělá,“ zmínil. Zároveň zdůraznil, že Václav Havel se zasloužil o to, kde jsme. „Takže do jaké míry by si říkal: Já vůl, já to měl udělat jinak. Nebo jsem neměl dát na toho, na toho, ale měl jsem věřit někomu jinému, to nevím, jak by si říkal. Ale fakt je ten, že asi by se s tím moc dělat nedalo pouhým rozhodováním, protože, jak jsem zmínil, je to hodně v lidech, v jejich mentalitě, která je po těch 40 letech jaksi pošramocená. A plno věcí s tím souvisí. I ten étos toho mít peníze, nebo nemít peníze, to je úplně jinak, než bývalo,“ dodal.