V narážce na sociální kvas v roce 1968 píše politolog Jiří Pehe v komentáři deníku Právo, že společným mottem celosvětových demonstrací proti hamižnosti velkého kapitálu a privatizaci demokracie jsou požadavky, které by se daly parafrázovat coby „kapitalismus s lidskou tváří". Nezaznívá totiž volání po zničení trhu, masívním znárodňování nebo vládě silné ruky.

Podobné požadavky podsouvají demonstrantům jen ti, kdo straší oživováním duchů marxismu. „Rozhořčení převážně volají jen po rovnoměrnější distribuci bohatství, přísnější regulaci finančních trhů a po opatřeních, která by vysvobodila demokracii z moci peněz a systémové korupce," vyjmenovává Pehe, o co nespokojeným především jde.

Ztracená vláda věcí by se měla k lidu navrátit

Vůbec tedy nejde o lidi rozmazlené státem, kteří se vzpěčují omezování sociálních programů, jak poněkud zlomyslně argumentují neoliberální kritici. Podle politologa většina „rozhořčených" dobře chápe, že nadešla doba dát státní finance do pořádku. „Méně už chápou, proč je hlavní břemeno utahování opasků na středních vrstvách v situaci, kdy dvě procenta nejbohatších vlastní přes polovinu celosvětového majetku," poznamenává Pehe.

Stejně iritující je skutečnost, že ačkoliv demokracie je teoreticky vládou lidu, její chod stále více určují peníze, takže ti nejbohatší mají na demokratický proces neúměrný vliv, často s pomocí velmi neprůhledných praktik. „Rozhořčení" protestují právě proti této oligarchické povaze současné demokracie. „V podstatě žádají, použijeme-li další narážku na rok 1968, aby se ´ztracená vláda věcí jeho zpět k lidu navrátila´," vysvětluje politolog.

Vlna antikapitalistického hnutí může spláchnout liberální demokracii

Přitom připomíná, že „kapitalismus s lidskou tváří" je možný a posiluje demokracii. Za příklad mohou posloužit skandinávské státy, v nichž nikdo nevolá po drastickém omezování již beztak silných sociálních států. „Právě tyto státy se opakovaně umísťují na prvních místech v hodnocení kvality života, demokratických institucí nebo sociální důvěry," zdůrazňuje Pehe.

Ale neoliberální ideologie žene zbytek demokratického světa opačným směrem. „Pokud politici západních demokracií, které jsou stále více v zajetí velkého kapitálu, zatím v podstatě velmi umírněné požadavky´rozhořčených´ nevyslyší, existuje v příštích letech bohužel velký potenciál pro poměrně ničivou vlnu antikapitalistického hnutí, která by s sebou mohla spláchnout i liberální demokracii," uzavírá politolog.

K věci:

Pehe a profesorka Dvořáková: Hrozí revoluce. Lidé už jsou zoufalí 

Miliardy z rozpočtu stranám vyhovují, tvrdí politolog Pehe 

Nestačí jen "Klaustoříkal". Pehe k euru a narcisovi Klausovi 

Foto: Hans Štembera