Některé věci začaly fungovat už během první fáze koronavirové pandemie fantasticky, třeba e-neschopenky či e-recepty. „Přitom jsme léta slýchali od lékařů, najmě od šéfa jejich komory Milana Kubka, proč a jak to nemůže nikdy fungovat. Najednou to funguje, a bez zbytečného skuhrání a brblání.“ konstatuje Zvěřina.

Poukazuje na jednoznačnou inspiraci pro spoustu změn, které je nutné udělat, rozhodnout a spustit, ale naše setrvačnost a pohodlnost nám to však nedovoluje.

Pěknou ilustrací krizové změny mentality a priorit jsou též zvýšené platby státu za „své“ pojištěnce. „Kolik ministrů zdravotnictví naráželo na odpor ministrů financí a premiérů? Pět? Leckdo si vzpomene i na víc. Stejně by se měly české vlády stavět též k vyšší spoluúčasti pacientů, tu odmítá tvrdošíjně ČSSD i ANO,“ podotýká.

I premiér Babiš dosud nekompromisně zamítal zvýšení příspěvků státu s tím, že zdravotnictví je jedna velká černá díra. „Ano, z jistého pohledu ano, nepochybně, nicméně zdravotníci jsou podfinancovaní, a raději a častěji nakupujeme zbytečné přístroje,“ pokračuje komentátor.

Stejně by se dalo uvažovat třeba o zrušení nejrůznějších daňových výjimek a „nesmyslů“, počínaje stravenkami a konče režijními jízdenkami pro zaměstnance „modré armády“. „Podobně i důchodová reforma žádá vedle promyšlené debaty a jasného konsenzuálního konceptu též odhodlání k radikálnímu řezu,“ myslí si.

Jenže tohle všechno údajně není možné, vracíme se mílovými kroky k normálu, takže čím dál častěji uslyšíme, proč něco nejde, očekává Zvěřina.

„Skeptik řekne, že jsme za zavedení e-neschopenek a krůček v digitalizaci České republiky zaplatili příliš vysokou cenu. Ano, ekonomické škody jsou hrozivé, ovšem nikdo pandemii nevyvolal uměle a i z toho největšího neštěstí lze vytěžit něco pozitivního. Třeba od povodní v roce 2002 opět pečujeme o břehy našich řek a nikoho nenapadne tento výdaj označit za zbytečný.“ dodává.

A zakončuje otázkou: „Proč si nevzít virovou pandemii jako inspiraci, třeba k tomu, že přestaneme setrvačně tvrdit, že změny nejsou možné?“