Dle Mezinárodního měnového fondu by měl globální hospodářský růst v tomto roce zrychlit na 3,9 %, přitom rozvíjející se ekonomiky by měly růst dokonce tempem 4,9 %. Tyto země budou nadále těžit nejen z nižší růstové základny, ale také zlepšených makro-fundamentů a příznivého globálního klimatu. Vidina pokračujícího zvyšování úrokových sazeb v USA je sice nepříjemná, nicméně likvidity bude na trzích zdá se i tak dostatek – jen za leden přiteklo na rozvíjející se trhy nejvíce krátkodobého kapitálu za posledních sedm měsíců. V kombinaci se slabším dolarem v zádech by tudíž státy závislé na externím financování mohly prožít vcelku poklidný rok.

To vše samozřejmě platí pouze za předpokladu, že nedojde k rychlejšímu utahování šroubů měnové politiky v USA, eventuálně eurozóně. V takovém případě by se státy s chronickým deficitem na běžném účtu a výraznou porcí (krátkodobého) dluhu denominovanou v dolarech – příkladem za všechny budiž Turecko – mohly dostat do výrazných problémů. Podobný scénář, kdy by měl nepříznivý vnější vývoj zásadní dopad na domácí ekonomiku, se nabízí v případě prudkého propadu cen komodit, zejména ropy. Mezi poraženými by v takovém případě skončili exportéři této suroviny, přičemž nejtíživěji by tato situace zřejmě dopadla na Rusko.

Rizik spojených s vývojem na rozvíjejících se trzích je samozřejmě více – od politické nestability, přes nárůst protekcionismu ze strany USA až k současným výprodejům na akciových trzích. Jakkoli není radno tato rizika podceňovat, aktuálně se nezdá, že by některé z nich hrozilo bezprostřední materializací. Proto lze spíše očekávat, že rozvíjející se ekonomiky budou směřovat k dalšímu roku synchronního a ještě rychlejšího hospodářského růstu.

Dominik Rusinko
finanční analytik