První je prioritní, tam jsou dluhy, jídlo, spánek, sex. To, co máte/mají v peněžence. Další vazby, souvislosti, logika příčiny a následku, to je nadstavba, která nutí jedince k abstraktnímu myšlení. Je to námaha, která se nikterak „nevyplácí“. Asi jako když se máte prokousávat matematickými pojmy a při pohledu na ně si uvědomíte, že složitost věci vás nejen neuchvacuje, ale raději se budete učit nazpaměť to, co lze následně vydávat za vzdělání.

Kdo volí do parlamentu tak, aby zvolil pokud možno „sobě rovné“? No přece obyvatelé. A proč se s chutí dívají na veselohry typu Slunce, seno, erotika? Protože tam není žádný problém a není co řešit. Vidí tam sebe, necítí se méněcenní, protože tací jsme přece všichni, ne? Nějak bylo, nějak bude.

A takové vás ti, kteří tu matematiku a analýzu zvládají, potřebují. Intelekt a duševní námaha, poznání souvislostí? Nesmysl! Navíc ti, kteří by mohli (a měli), buď tvoří filmy, na které se dívá řádově pár procent lidí (pokud jde o uměleckou branži), nebo studují, promují a dále na sobě pracují. Ne proto, že všichni stojíme na ramenou těch, co přišli před námi (citát), ale proto, že se těší, jak to bude vynášet. Tedy peníze. Protože kdo je má, nemusí se ohlížet směrem dolů, kde je plebs.

Těch pár donkichotů, ke kterým asi patřím, to nezachrání. Plevy. Kladu si racionální otázku, proč to všechno vlastně dělám, když to nic nenese ani nevynáší? Sám pro sebe si to zdůvodňuji tím, že se mi pak chce méně zvracet.