Na konci roku ale definitivně utlumí politiku kvantitativního uvolňování i ECB a z globálního pohledu již dnes celkově vzato centrální banky začínají likviditu z trhů stahovat. Tento týden pak po sérii jestřábích komentářů Fedu a výborných makročísel výprodej na americkém dluhopisovém trhu akceleroval a desetiletý americký výnos vyskočil k 3,20 % - nejvyšší úrovně za posledního sedm a půl roku. A nakonec s sebou strhly i jinak rezistentní německé dluhopisy, jejichž výnos poskočil k 0,50 %. Co čekat dál?

Při pohledu na americký trh se zdá, že především dlouhé dluhopisy už by neměl překvapit samotný nárůst krátkých sazeb Fedu. Ty by měly podle posledních odhadů centrálních bankéřů vrcholit v roce 2020 na 3,375 % a pak by se měly postupně vrátit k rovnovážné 3% sazbě. To ale neznamená, že se dlouhé sazby nemohou pohybovat výrazně výše a křivka zestrmět. V roce 2010 byly sazby Fedu na nule a 10letý výnos se pohyboval v okolí 4 %. Proč by ovšem měla dnes tak neobyčejně plochá americká křivka strmět? Možná proto, že si trhy zatím nechtějí připustit pořádný nárůst inflačních rizik. Inflace přes velice dobré výkony americké ekonomiky a nízkou nezaměstnanost zatím nezačala výrazněji vystrkovat růžky. Strach z inflace v kombinaci s vidinou pokračujících výprodejů aktiv z bilance Fedu by ale mohl udělat z amerických dluhopisů opravdu pořádně horký brambor. Z tohoto pohledu bude důležité sledovat v dnešních číslech z amerického trhu práce především mzdy - jejich další zrychlení by se dluhopisům určitě nelíbilo.