Jak je vidět investoři začínají mít strach vždy, když se na obzoru objeví výraznější ohrožení volného obchodu. Tento týden z tohoto pohledu zdá se začíná dobře - napětí mezi USA a Čínou polevuje a americký ministr financí pravděpodobně bude prozatím spokojen se závazkem Číny zvýšit své nákupy americké zemědělské produkce. Jakoby stranou zůstala hlavní témata, o která se dříve hrálo ve sporech mezi USA a Čínou - ochrana duševního vlastnictví a skryté podpory akvizic. O tom možná bude v tomto týdnu v Číně více hovořit německá kancléřka Angela Merkelová.

Dalším znejišťujícím faktorem mohou být nová čísla z eurozóny - růst v prvním kvartále skončil lehce za očekáváním a podnikatelské nálady v posledních měsících poměrně strmě poklesly. Na druhou stranu po silném závěru roku 2017 měla eurozóna nárok na volnější tempo. Navíc trochu klidu by mohlo přinést i o něco slabší euro. Vážnější šrám tak dobře rozjeté ekonomice může opět uštědřit především politika. Klíčová bude opět Itálie - především postoj nové vlády (pravděpodobně euroskeptické) k dodržování rozpočtových pravidel. Itálie v tuto chvíli dosahuje primárního přebytku rozpočtu necelé 2 % HDP. Mezinárodní měnový fond poměrně optimisticky předpokládá, že primární přebytek ještě poroste (nad 3 % HDP) a italský dluh začne v nejbližších letech poměrně rychle klesat. Pokud by ale přišly na pořad dne všechny výdajové plány Ligy severu a Hnutí pěti hvězd, může být brzo primární bilance Itálie v “nejlepším případě” vyrovnaná. To by podle našich odhadů (za předpokladu stabilního nominálního růstu a postupného nárůstu italských výnosů na 3,5 %) mělo vést k setrvalému nárůstu zadlužení nad 150 % HDP do 10 let (viz grafické znázornění níže). Takový scénář s vidinou blížícího se konce QE nemusí být pro italské investory ničím příjemným.

Jan Bureš
ekonom