Je mnoho keramiků připoutaných k výrobě užitého zboží na hrnčířském kruhu. Dvojznačných keramiků, dle vnější potřeby užitých i uměleckých, je rovněž hojnost. Jejich práce je založena na širších dimenzích. Patří k nim Jana Mikysková, výtvarnice a učitelka, členka Unie výtvarných umělců České republiky s působištěm ve Velkém Meziříčí na Žďársku, kde otevřela před dvaadvaceti roky keramickou dílu s ateliérem. K samostatné výtvarné práci a pedagogické činnosti došla tříletou praxí v keramickém studiu v Kunštátu na Moravě, studiem na boskovické Střední pedagogické škole a minimem pro základní umělecké školy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Ve volné tvorbě je zaměřena na keramickou plastiku a keramický reliéf. Pod důvtipným asociačním titulem Kus ze-mě vystavuje přítomně v Galerii Ladislava Nováka v Třebíči. Komorní interiér pojal v autorčině výběru dvě desítky artefaktů z posledních dvou let. Kvantem nemnoho, ale řekl bych, že s výstižnou sdělností. Jsou to trojrozměrná díla dvojího tvarového charakteru, sochy a závěsné reliéfy, z „klasické“ nebo šamotové hlíny, nezřídka s kompozičními přídavky z nekeramických (asamblážových) předmětů (naplavené dřevo, nalezené drobné věci z kovu), s uplatněním různých povrchových úprav (engoba a oxidy kovů, krakeláž, tj. rozpraskaný povrch). Jsou to objekty pálené (také metoda raku, tj. vypalování v přímém ohni) i nepálené. Všechny vykazují stejnorodost danou řádem autorčiny vynalézavé tvořivosti a chápáním devízy jednoduchosti. Souhrnně pak lze představené ukázky vřadit do rámce volné originálně stylizované keramické plastiky.

Napsal jsem ´… autorčiny vynalézavé tvořivostí a chápáním devízy jednoduchosti´. Stojím si za tím. Ale v čem ona vynalézavost a jednoduchost vězí? V přehledných proporcích, v nadřazení strohého (režného) nad uhlazenost, v povýšení čiré estetičnosti přenesených přírodních struktur (krajinných a zahradních) nad zdobnost. Mikysková rozhodně nechce vyznačit svůj styl lyričností, již snadno a rádi připisujeme výtvarnicím (ony přece mají poetickou duši). Její tvůrčí metoda, ovlivněná krajinným tvaroslovím a jednotlivostmi vegetace, jde po evidentní nesložitosti pravdivého výrazu, nikoliv po plytkém optickém efektu. Tvar, linie, rytmus a světlo v metaforách, k tomu zemitá barevnost. To jsou faktory, které si Mikysková přivlastnila pro svou dobře zvolenou cestu.

A nutno přidat informaci o autorčině hledání. Jsou-li základní metody keramického sochařství vyvinuty z pratypů, je v přímé linii Mikyskové zájem funkčně připojovat k hliněným artefaktům prvky nalezené, staré, ve svém určení vysloužilé, ale objevené pro eventualitu přítomného sílení krásy – již zmíněné naplavené kusy dřeva, drobný kovový odpad ap. Samostatná zmínka nechť je ještě učiněna o závěsných reliéfech z nepálené hlíny. Z fragmentů vysušené hliněné desky, jež neprošla pecí, autorka sestavuje na výtvarně pojednané základní desce obraz. Vlastně specifickou mozaikovou koláž s nízkou plastičností. Tato metoda poskytuje invenci výtvarnice velké možnosti individuálního rozvíjení stěžejních témat. Emoční zdroje z předmětné krajiny a z motivů zahrad, zpracované v myšlenkových souvislostech v originálních stylizacích, nesdělují nic principiálního o konkrétních motivech, ale mnoho o autorčině chápání smyslu výtvarné práce a o nacházení originálních způsobů sdělení myšlenek prostřednictvím hmoty zformované do sdělných metafor.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.