Zprávy z Ruska z poslední doby vůbec nejsou potěšitelné. Prezident Vladimír Putin sice na konci minulého roku ohlásil, že ruská ekonomika v roce 2017 vzrostla o 1,6% a reálné příjmy Rusů se zvýšily o 0,5%. Pravdou však je, že celkové příjmy Rusů klesly už pět let po sobě. A i kdyby informace ruské hlavy státu byly pravdivé, tak jsou to mizerné výsledky. Ekonomové to vidí jasně, aby Rusko dohánělo Západ, potřebuje, aby jeho ekonomika rostla tempem minimálně šesti procent ročně. O tom si však Rusko může nechat jenom zdát.

Pro srovnání americká ekonomika roste nyní v éře prezidenta Donalda Trumpa čtyřprocentním tempem a česká ekonomika vzrostla v roce 2017 o 4,4%, čili o více než dvojnásobně proti té ruské, a reálné příjmy Čechu se v tomto roce zvýšily o zhruba 6%. To znamená, že naše platy se těm nízkým ruským ještě více vzdalují.

Prezident Vladimír Putin již v roce 2003 sliboval snížení ruské závislosti na vývozu suroviny, Jaká je však realita? Podle serveru hlidacipes.org představoval v roce 1999 podíl těžby ropy, ropných produktů a plynu na ruském exportu 39,7 %, v roce 2014 to bylo již 69,5 %. Putinova velkohubá prohlášení o mohutném vzestupu Ruska zůstávají jenom planými sliby.

My právem nadáváme na pomalou výstavbu českých dálnic, ovšem v Rusku staví dálnici mezi Moskvou a Sankt Petěrburgem už od konce devadesátých let a dálniční spojení mezi oběma městy stále není hotové. Za 20 let Putinovy vlády nebyl v této zemi postaven jediný kilometr vysokorychlostních železnic. První vysokorychlostní železnice v zemi se má mezi Moskvou a Kazaní začít stavět příští rok, i když Rusové dříve slibovali, že tuto trať dlouhou 790 kilometrů dokončí do Mistrovství světa ve fotbale v roce 2018. Inu sliby se slibují, blázni se radují. Je pravdou, že na trati mezi Moskvou a Sankt Petěrburgem mohou jezdit vlaky rychlostí až 250 kilometrů v hodině, ovšem jsou na ní úrovňové přejezdy a přes některé stanice je rychlost omezená až na 100 km v hodině, proti jí podle regulí Mezinárodní železniční unie (UIC) nelze považovat za vysokorychlostní.

Hlavní problémy Ruska jsou tři, sankce, nezdravá závislost na plynu a ropě a především korupce. Podle žebříčku Transparency International ve vnímání korupce obsadilo Rusko 138 příčku ze 180 hodnocených zemí. I mnohé africké země jako například Ghana, Alžírsko nebo i Etiopie jsou na tom daleko lépe. Opět srovnání s Českem. My jsme na 38 pozici, tedy o sto příček výš než Rusko.

Rusko má kolabující zdravotnictví s chátrajícími nemocnicemi a podle nejčerstvějších údajů Světové zdravotnické organizace je v Rusku 1,2 milionů obyvatel nakažených virem HIV podle nejoptimističtějších odhadů, podle těch nejpesimističtějších je toto číslo nutné násobit třemi. Pro srovnání počet nakažených HIV v České republice klesá. A ještě jeden důležitý údaj, Zatímco v předminulém roce vzrostl počet nakažených HIV v Rusku o 104 tisíc lidí, v Evropské unii, která má čtyřikrát více obyvatel, to bylo o 25 tisíc lidí. Rusko přitom není schopné na rozdíl od afrických zemí tuto epidemií zvládat. Zdravotnickým zařízením chybí potřebné léky i vybavení.

Rusko je zkrátka s výjimkou Moskvy, Sankt Petěrburgu a několika regionů bohatých na suroviny, rozvojovou zemí. To koneckonců před časem potvrdil i šéf ruského antimonopolního úřadu (FAS) Igor Artěmjev, který označil ruskou ekonomiku za zaostalou a polofeudální. Měl plnou pravdu, a to, že rusofilové odmítají uznat tristní ruskou realitu, na celé záležitosti nic nemění.

Jan Ziegler