Problém je v tom, že vývoj předbíhá ono "něco" způsobem, který nejsou politici schopni zachytit. Nejsou schopni problémy řešit, protože je nejsou ochotni správně pojmenovat. Uveďme si dva příklady:

ČSSD nemluví o dostupném, ale o sociálním bydlení. Takové zúžení nikam nevede, protože slovo sociální má konotaci vyžírkovství.

Mluví o penzijní reformě, přestože jde o daleko širší problém zabezpečení občanů ve stáří.

Věc má háček v tom, že správná definice zviditelňuje další socio-ekonomické problémy a do těch se politikům nechce. Když nic jiného, museli by připustit rouhačskou myšlenku, že bohatství společnosti je nutné přerozdělovat a uznat, že slovo regulace (například v oblasti bydlení) není sprosté.

Vše by bylo jednodušší, kdyby politici naslouchali lidem, jejichž vize sahá dál než jen k dalším volbám.

Termín "penzijní reforma" implikuje existenci systému, jehož parametry stačí jen upravovat. Takové změny jsou nejspíš obsahem "politického zadání" které ten který předseda od politiků dostává a ochotně přijímá, protože nemusí nic vykomisovat.

Česká vláda vydala poměrně obsáhlou a podle mého názoru zcela zbytečnou studii nazvanou Penzijní reformy (Více ZDE). Autoři mají pravdu, když konstatují: "[…] Považujeme za nutné uvést či zopakovat, že cílem či účelem penzijních reforem, jak je v minulých více než patnácti letech prosadily i některé politické reprezentace zemí střední a východní Evropy, nebylo sociální zabezpečení, zabezpečení penzistů ve stáří. Hlavním důvodem byla snaha určitých ekonomických lobby, vč. penzijních společností (a s nimi spjatých politických skupin) získat finanční prostředky na úkor občanů."

Vzpomeňme na podvod zvaný Druhý pensijní pilíř…

S poněkud hrubším výrazivem lze říct, že takové reformy prosazovali od života odtržení hlupáci, podporováni ekonomy, kteří se naučili pár vět o trhu, privatizaci a deregulaci všeho. Tihle lidi doslova zkurvili systém, který fungoval před rokem 1989.

V roce 2105 mě zaujal rozhovor předsedy Důchodové komise Potůčka (ZDE).

Poslal jsem mu tehdy informaci o zabezpečení kanadských občanů ve stáří. Tedy o systému, který funguje v zemi, jejíž ryzí kapitalistický charakter nebyl narušen komunistickými idejemi a měl by být pro pravověrné Čechy košer. Zjevně ho taková věc nezajímá a tak nereagoval.

Ve zmíněné publikaci české vlády zmínku o Kanadě nenajdete. Zde je její zkrácená podoba:

1. Kanadský systém je založen na pěti předpokladech:
2. Musí existovat určitý příjmový standard, aby ti nejchudší neumřeli na ulici hladem;
3. Zaručený příjem musí být v souladu s cenovou hladinou (vedle valorizace podle inflace existuje i regulace nájmů - povolené zvýšení v Ontariu je 1.7% pro rok 2017);
4. Lidé s nízkými příjmy nejsou schopni na stáří nic uspořit (tuto skutečnost čeští, od života odtržení politici a ekonomové naprosto ignorují);
5. Pro lidi s vyššími příjmy existují různé spořící programy, které jsou dotované zaměstnavateli, státem a podporovány daňovými úlevami;
6. Velmi bohatí lidé znásobují svoje peníze jinými cestami. V Kanadě existují dva nezásluhové pilíře.

To je velmi ošklivé sousloví, které se i čeští komunisté bojí vyslovit. Natož pak Sobotkové a ti další vpravo.

Je to něco na způsob Švejka: "[odsouzenec] řekl u soudu o císařpánu něco tak vošklivýho, že se to nikdo nevodvážil opakovat.".

Bát se nezásluhovosti by se neměli Potůčkové, když už jsou těmi profesory. Jenže oni nechtějí popuzovat, když mají tu krásnou výmluvu politického zadání. Dostanou odměnu za účast v komisi a nula od nuly pojde. A jejich mozek a zrak neochoří, kdyby měli taková slova číst.

Nezásluhové pilíře jsou dva:

Old Age Security je pravidelně valorizovaná částka. Na plnou částku má nárok občan, který v 65 letech žil v Kanadě 40 let. Částka se snižuje podle počtu let a podle celkového.

Guaranteed Income Supplement doplňuje nízké příjmy tak, aby byl dosažen zmíněný zaručený příjem.

Zásluhové pilíře jsou dva, přístupné všem, zbývající tři jen asi 60% občanů. Canada Pension Plan zaručuje příjem podle vložených příspěvků. Jde o universální, ale silně zastropovaný pilíř, podobný českému průběhovému. Věková hranice je 60 let.

Registered Retirement Saving Plan umožňuje vložit část ročního příjmu do programu, který je podporován vládou tím, že se příspěvky a výnosy nezdaňují okamžitě. Daň se platí až v době, kdy jsou uspořené prostředky čerpány.

Vkladatel může prostředky investovat buď konservativně do dluhopisů se zaručeným úrokem nebo agresivně do podílových fondů nebo akcií, které zisk nezaručují. Vložené prostředky lze vybrat kdykoli.

Zbývající tři pilíře mají zhruba stejné benefity (za každý z 35 maximálně započítatelných odpracovaných roků dostává zaměstnanec 2%, tedy nejvýše 70% z platového průměru pěti nejlepších let.) Na tyto štedré pensijní plány ale dosáhne jen 60% Kanaďanů. V některých případech je možný přechod z jednoho pilíře do druhého.

Public Employee Pension Plan je určen jen pro státní zaměstnance, politiky a pod. Příspěvky do něj platí zaměstnanec (ty se odečítají od hrubé mzdy) i zaměstnavatel. Fond je součástí státního rozpočtu. Maximální pense je vyplácena po odpracování 35 let.

Ontario Teachers' Pension Plan je vlastně investiční společnost, která pracuje jen pro učitele. Jde o velmi stabilní systém, který nelzevzhledem k pevně stanoveným pravidlům pro investování, vytunelovat.

Company Pension Plan je zaměstnanecký fond, který zůstává součástí podnikového rozpočtu. Důchodci zůstávají věřiteli podniku a mohou o část nebo i celý důchod přijít, pokud podnik zkrachuje.

K zásluhovým pilířům je třeba dodat, že podstatnou část benefitů představuje státní / zaměstnavatelův příspěvek a metoda zdaňování. Rozdíl v dani mezi z příjmu v produktivním a pensijním věku může být až několik desítek procent.

Nezásluhové pilíře je třeba financovat ze státního rozpočtu. Zdroje samozřejmě jsou, to věděl již jistý Špidla.

Lze omezit výdaje na zbrojení (čti: na kýženou válku s Ruskem). Nepotřebujeme Grippeny, aby hlídalo vzdušný prostor nad Islandem nebo kdekoli jinde. Nemusíme mít vojáky na zahraničních misích, které stejně mají neokoloniální charakter. Území se dávno nedobývají armádami. Jsme schopni je rozvrátit, tak říkajíc bez náhrady.

Lze snížit odliv zisků z Česka, progresivně zdanit vyšší příjmové skupiny, lze zvýšit korporátní daně a danit finanční sektor.

Na to vše ale nemají čeští politici dostatek mravnosti a soudnosti.

Zdroje se budou muset hledat nejen pro staré občany, ale postupně i pro mladé lidi, kteří budou mít čím dál větší potíže najít trvalé zaměstnání a ufinancovat bydlení.