Na internetu jsem náhodou objevil stať Ivo Budila, nazvanou Milionchvilkaři jsou nepřátelé demokracie. Obstojíme dnes? (k přečtení ZDE) Profesor antropologie zveřejnil svůj článek 4. 6., což bylo v den, kdy se večer pražské Václavské náměstí zaplnilo lidmi na doposud největším vystoupení proti premiérovi Andreji Babišovi. Budil ovšem šermuje floskulemi. Například tvrdí, že „levicový liberalismus likviduje demokracii ovládnutím médií, školství a veřejného prostoru netolerantním ideologickým aktivismem.“ Dále pak varuje před nebezpečím jakési barevné revoluce, dovolává se příkladů z dávné historie a vyvolává dokonce ducha Ludvíka XVI.

Upřímně řečeno, vůbec Budilově argumentaci nerozumím, co je tam pro mě cizích slov. Já upřednostňuji používání vesnického rozumu, což je asi můj hlavní komentář k textu, a radím všem totéž. Snažím se ostatně na všem vidět spíše pozitiva. Pozitivní zprávou je, že v Česku pořád nějaká demokracie existuje. Vládne nám tedy logicky ten, koho jsme si regulérně svobodně sami zvolili, i když se mi to nemusí líbit. Prostě máme, co chceme my – myslím národ – a ne někdo jiný. Také věřím, že boží mlýny melou, i když pomalu. Ikarus také nedoletěl do nebe. Ledacos už jsem zažil, a tak demonstrace ponechávám mladým, ať se vybouří. Kdybych však bydlel na pražských Vinohradech, tak bych se na Letnou – spíše než protestovat – šel podívat. Je tam život a svět, což já obojí miluji. Ze všeho pro mě vyplývá, že čas opouštět tuto krásnou republiku s našima krásnejma holkama ještě nenastal.

(autor glosy Jiří Laciga je generální ředitel společnosti CCA Group)