Se Sobotkou se znali všichni. V jejích očích byl vynikající manažer, sice bez jakýchkoliv manažerských zkušeností, ale byl to jejich člověk. Z toho vyplývá, že mají nedůvěru k lidem, kteří přišli do ČSSD jaksi zvnějšku (Maláčová), nebo jsou z jiného generačního okruhu. A tak mají tendenci družit se jenom mezi sebou.

Tito chlapci (a některá děvčata) mají snahu vytvářet uzavřená společenství. A vlastně jim ani nezáleží na schopnostech lidí, tedy kdo by snad mohl straně více prospět, anebo dokonce kdo může být přijatelnější pro voliče. To prioritní je, zdali je a jak zapojen do party. A Michal Šmarda je zapojen skvěle. Je to osobní přítel Sobotky a jeho politickým kmotrem je Pokorný. Před tři čtvrtě rokem, na únorovém sjezdu sociální demokracie, se této partičce nepodařilo sociální demokracii ovládnout. Po prohře Petříčka s Hamáčkem v souboji o předsednictví strany proto nekandidovali pocheovci ve volbách na místopředsedy a okázale dávali najevo, že volby do sněmovny nejsou jejich věcí. Tato skupina lidí je natolik politicky nezralá, že vůbec nechápe, jak bude pro stranu složité dostat se zpátky do Poslanecké sněmovny.

Před volbami dělali všechno pro to, aby Hamáčkovu vedení ČSSD mydlili schody. Sobotka poskytl pohoršené interview, v němž kritizoval Hamáčka za chyby, jejichž původcem byl on sám. Někteří (např. Netolický) konsternováni sdělovali, že budou volit jiný politický subjekt nežli ČSSD. Jiní (Netolický s Petříčkem) udávali vlastního předsedu investigativcům ze Seznamu Zprávy, a pomáhali tak ničit jeho politickou image, a tím ničili politické možnosti celé strany politicky uspět ve volbách. Na jižní Moravě jejich exponent Štefan udělal velký tigrbál pro média, při svém přeřazení z prvního na třetí místo kandidátky do voleb, a pak nezapomněl demonstrativně odstoupit spolu se svými spřeženci z této kandidátky. Prostě tito lidé udělali všechno pro neúspěch ČSSD v říjnových volbách a pro následné ovládnutí ČSSD po volbách.

Co vlastně ale ovládli? Každoročně sice strana dostane ze státního rozpočtu přes 60 miliónů dotací, ale prakticky rozpustí svůj aparát, zlikviduje síť svých tajemníků. Napříště bude působit víceméně jako poloamatérská, ochotnická politická formace.

Vlastnictví Lidového domu se otřásá v základech, což způsobilo podle mého názoru tragické řízení právního zastupování ve věci sporu s advokátem Altnerem (tím nemyslím advokáta, který věc řeší u soudu, ale jeho úkolování někdejším místopředsedou Starcem a samotným Sobotkou). Pokud spatří světlo světa rozsudek obvodního soudu, který již avizovala soudkyně Stamidosová, bude to znamenat, že stranu čeká velký finanční výdaj, možná až 470 milionů Kč. A to všechno má řešit nýmand, který nic podobného nikdy v minulosti ani zdaleka neřešil.

Přeložme si, co by znamenal tento rozsudek soudu v praxi. V podstatě by to znamenalo zrekvírování dalších nemovitostí strany v celostátním měřítku. Prostě, ta výchozí pozice pro nové vedení sociální demokracie není vůbec dobrá. Budoucí předseda strany by musel být skutečný krizový manažer, a ne jen ten, který to o sobě říká.

Jak očekávat nějaké hlubší programové úvahy od člověka a lidí, kteří nikdy neřešili složitější programové otázky. Nikdy jsem si nepřečetl žádný programový článek od Šmardy, ani od nikoho z jeho kompliců v novém vedení sociální demokracie. Prostě, ČSSD se změnila a to není jenom věcí tohoto sjezdu postupně na myšlenkový úhor. Ale teď už je to úplná poušť.

Bývalí mladí sociální demokraté, a tím navazuji na začátek textu - prostě brilantně zvládají jakékoliv vnitrostranické volby. Až tedy na výjimky. V únoru se jim to moc nepovedlo, protože je Hamáček porazil jejich vlastními zbraněmi. Pletichařil před sjezdem úspěšněji nežli oni.

Jsem přesvědčen, pokud by někomu z delegátů sjezdu na věci záleželo, že by velmi pravděpodobně uspěl se žalobou na neregulérnost tohoto sjezdu. Předsednictvo strany, které o svolání sjezdu rozhodlo, místo aby umožnilo debatu celé členské základny o neúspěšných volbách nejprve v místních organizacích, poté na obvodních a krajských konferencích a o způsobu volby nových delegátů, rozhodlo o tom, že sjezd budou tvořit delegáti, kteří byli zvoleni už před rokem, na ten předchozí sjezd. To je ovšem přímo skandální rozhodnutí. Kvóty delegátů z krajů na sjezd byly totiž postaveny na jiný stav členské základny, nežli je ten faktický řekněme ke dni 30.9. tohoto roku.

Předsednictvo strany mělo udělat, pokud by jim nešlo o manipulaci s členskou základnou a zejména o manipulaci s výsledky volby předsedy strany, zajistit, aby předsedu strany a celé vedení volila celá členská základna. Proč to předsednictvo, respektive ti, které řídí Poche a Pokorný neudělali? Prostě proto, že ví, že by to nevyhráli. Nechtěli nic ponechat náhodě.

Není žádným tajemstvím a dával jsem to veřejně najevo, že jsem ochoten, pokud bude Jana Maláčová zvolena předsedkyní strany ČSSD, v plném rozsahu svých sil pomáhat. Myslím, že J. Maláčová udělala dobře, že s touto společností ve vedení ČSSD, poté co předvedla přímo na sjezdu a před ním, už nechce mít nic společného a nehodlala již kandidovat na místo místopředsedkyně strany. Celá věc teď bude naprosto jasná. Za všechny neúspěchy ČSSD teď bude odpovídat Šmarda, Netolický, Petříček a jejich řídící důstojníci Poche a Pokorný.

Je mi té strany upřímně lito, je mi líto také těch občanů, kteří sociální demokracii volili, i těch kteří ji ještě dnes zůstali věrni. Ale všechno jednou končí. Velmi pravděpodobně končí politická éra tradičních levicových politických stran - komunistů a sociálních demokratů. Ale poptávka po levicové politice se neztratí. Nějakou dobu mohou tuto politiku substituovat obě opoziční strany, které ve sněmovně momentálně jsou - hnutí ANO a SPD. Je ale otázka, jak to bude do budoucna. Jestli miliardář je tím správným zástupcem zájmů širokých vrstev lidí, jakým byl, pokud byla ve vládě s ním ČSSD.

Iluze stranou. Včera jsem dostal celou řadu SMS zpráv a e-mailů. V nich se vesměs píše, že sociální demokracie skončila. Ne, přátelé, to není konec, to je jenom začátek konce. Lidé, kteří jsou dnes v nově zvoleném vedení ČSSD, mají jinou představu o úloze sociální demokracie ve společnosti, nežli jak je tomu obvykle např. v Rakousku nebo v Německu. Sní svůj sen o neexistujícím sociálním liberalismu. Prostě chtěli by jakousi stranu levicové pražské kavárny, jejíž voliči ovšem neexistují.

Řeknu to prostě - včerejší den je počátkem konce české sociální demokracie.