Že mnozí novináři nemají Miloše Zemana rádi, to je v pořádku. Ale že se opakovaně čteme texty s vyjádřeními různých psychiatrů, psychologů a lékařů k duševnímu zdraví prezidenta, je dosti neetickým počinem. Jednomu totiž zůstává rozum stát nad tím, jak někteří lékaři umí stanovit diagnózu na dálku. Když nějakou nemoc rozpozná léčitelka paní Květa na základě telefonního hovoru, všichni se tomu smějí. Ale když lékař začne tvrdit, že někdo není psychicky v pořádku na základě jeho pozorování v televizi, bere nemalá část posměváčků jejich slova vážně, i když ve skutečnosti jsou obě činnosti stejně nesmyslné.

Naposledy takovou skládanku z různých výroků poskládal v článku Že na tom není Zemanova psychika dobře, se shoduje hned několik odborníků (ZDE) Jan Jandourek a komentoval to slovy: „V Zemanově případě je jeho chování charakteristické lhaním a sprostotou křiklavější kvůli tomu, že působí jako loutka svého okolí a spíše jako vyslanec cizích mocností než hlava suverénního státu.“ Načež požaduje, aby byl prezident vyšetřen. Jeden v tomto textu nechce posuzovat prezidentovo jednání, ale jak asi by psychiatrický posudek vyhodnotil, zda někdo působí jako „vyslanec cizích mocností“? Akutní putinismus? Takové tahání psychiatrů do politiky (ZDE) bychom si měli odpustit i proto, že na každé lidské jednání lze totiž nakonec vymyslet nějakou diagnózu: moskevský psychiatr Sněžněvskij zavíral sovětské disidenty s „pomalou schizofrenií“.

Jeden ovšem byl velmi překvapen, když média začala hlásat, že Nejdůvěryhodnější osobností světové politiky je pro Čechy Zeman (ZDE). Původní výzkum Centra pro výzkum veřejného mínění je sice jmenuje střízlivěji Důvěra vybraným politikům v mezinárodním kontextu (ZDE), nicméně je to stejné, jako by v Hobitíně vyzkoumali, že se jim zdá být nejdůvěryhodnější osobností Středozemě jejich starosta. Lidé prostě Zemana znají a ti, kteří ho volili, mu samozřejmě vyjádřili důvěru. Se světovou politikou ani mezinárodním kontextem to nemá nic společného. Agentura zkrátka provede zbytečný výzkum, na jehož základě média zveřejní zbytečný článek. Jeden si nemohl nevzpomenout na legendární hlášení v rozhlase o počasí, kdy jsme se dozvěděli vše rosném bodu... Mediální práce jest vykonána, ovšem její informační hodnota je nulová.

Autora těchto řádek stále vyvádí z míry, že české weby se drží poučky „Kdo maže, ten jede“. Přesněji: ač politiky peskují za každé chybné slovo, když ale udělají chybu novináři, z webu se prostě smázne a realita je hned v souladu s jejich neomylností. Takhle koncem ledna hlásily, že Apple má v aplikaci pro videohovory „štěnici“ umožňující odposlech. Všechno vzniklo zprávou agentury ČTK, které bůhvíproč přeložila softwarovou chybu jako „štěnici“ (ZDE). Weby po takové zprávě samozřejmě skočily, protože takto naformulováno jde o, když ne o zpravodajskou bombu, tak aspoň bombičku.

Jenže když vzápětí lidé na sociálních sítích začali upozorňovat, že jde o hloupost, a ČTK zřejmě vydala opravu, najednou beze slova vysvětlení se místo původního „Technologická společnost Apple v pondělí uvedla, že koncem týdne vydá upgrade softwaru aplikace pro videohovory FaceTime. Měl by odstranit „štěnici“ v dosavadním programu.“ dočtete „Technologická společnost Apple v pondělí uvedla, že koncem týdne vydá upgrade softwaru aplikace pro videohovory FaceTime. Měl by odstranit softwarovou chybu.“ Třeba ZDE či ZDE.

Nebo prostě větu „Ta doposud obsahovala chybu ve formě štěnice.“ zkrátí tak, aby končila slovem „chybu“ (ZDE), jiné weby se své sdělení ani nepokusily korigovat (ZDE). Jeden si myslí, že mezi štěnicí (byť jí dáte do uvozovek) a softwarovou chybou je podobný rozdíl, jako mezi posloucháním s uchem přitisknutým na dveřích a náhodně slyšeným hovorem. A pokud si to neuvědomují (a nechtějí reflektovat) novináři, nemohou se divit, že lidé skáčou na každou fake news.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.