A tak samozřejmě musel zvítězit provokatér Donald Trump proti esenci amerického mainstreamu a establishmentu Clintonové. A i když mnohý z nás mu někdy nemůže přijít na jméno, pořád platí, že Clintonová už by dávno Sýrii srovnala se zemí a na Rusko v nějakém ze svých známých nepříčetných stavů nechala vystřelit smršť jaderných hlavic. Takže, co nadělat…Díky za Trumpa…

Velké vření nastalo v létě ve Francii, kde nezvítězila pravicově konzervativní radikální vlastenka Marin le Pen, ale naopak nejzběsilejší eurohujer v dosavadních dějinách EU Emanuel Macron. Ano i to byla revoluce a zásadní změna. Zcela rozdrtil socialisty a byť dočasně zcela potlačil i ostatní politické strany. A je  ovšem dobré, že zvítězil. I když obden chrlí jeden fantasmagoričtější plán na vytvoření „Velké Evropy“, za druhým, shovívavé „Na gut“, které se mu dostalo od Angely a které se říkává hyperaktivním a tak trochu otravným dětem, mluví za všechno a je jasné, že Macron zřejmě ze svých plánů neprosadí téměř nic. Za jedno ho jako správný zakladatel Přátel Ruska v České republice pochválit musím. Prvního koho pozval po svém zvolení do Versailles byl dosud Evropou tabuizovaný prezident Putin, potom Putina navštívila v Moskvě Merkelová a smršť světových politiků takřka obden nebere konce. Ano, vlastenka Marine le Pen sice prohrála, a Francie si jistě řekne pro příští volby: Macron? Jo tudy cesta nevede. A to je dobrá zkušenost.

Tím už jsem lehce načal volby v Německu. V té první chvíli po vyhlášení výsledků tzv. Evropané jásali, že jejich Mutti opět zvítězila, ale do toho jásotu se okamžitě začaly mísit velmi  hořké kapky. Nejde jen o triumfální 3. místo skutečně echt protiemigrantské a echt protimerkelovské  Alternativy pro Německo, které dokázalo, jak silný je odpor vůči zdánlivě úspěšné mainstreamové a vítací politice Angely Merkelové, ale čáru přes rozpočet například macronovské další integraci jistě udělá i FDP, která jeho eurointegrační koncepce odmítá a ostře kritický hlas přínáší i tzv. sesterská CSU, která je silně protiemigrační a mimochodem i silně proruská díky svému ministerskému předsedovi Horstovi Seehoferovi, kterému dělalo velkou radost navštěvovat v Moskvě Putina vždy tehdy, když Merkelová mravokárně opakovala, že sankce proti Rusku prostě musí vydržet. Když už padla slova na toto téma, pak proruský tón jasně zazněl v předpolební kampani od předsedy německé Svobodné demokratické strany (FDP) Christian Lindner, který až poeticky  prohlásil, "Bezpečnost a blahobyt v Evropě závisejí i na vztazích s Moskvou," řekl Lindner. "Abych vyslovil tabuizovaný názor: obávám se, že napřed bude nutné uznat Krym jako trvalé provizorium," rozvedl svůj postoj. Mimochodem, asi byl FDP v Německu volil. A samozřejmě, že silně proruská je i Alternativa a nepochybně i die Linke. Brzy bude muset Mutti na sankce zapomenout.

Když bych to shrnul Německo  se změnilo, a to silně.

Týden před našimi volbami se uskuteční volby v Rakousku, kde má jasnou čáku na vítězství nová rebelská inovace lidovců nazvaná Liste Sebastian Kurz - Die neue Volkspartei (ÖVP). Mladý Sebastian Kurz je ostře kritický k Evropské unii a prohlašuje, že by se měla soustředit na 3-4 zásadní otázky a vše ostatní vypustit. To mimochodem, byť jinými slovy říká i náš Babiš. Mladý Sebastian je rovněž  důrazně protimigrační a je rovněž pro silnou kontrolu muslimské entity v zemi. Je jen logické, že i jako ministra zahraničních věcí se silně zasazoval o potřebu odstraňování sankcí a pro velmi úzkou spolupráci s Ruskem. No, že půjde do koalice se Stranou Svobodných, stranou silně protiemigrační, která ještě před rokem byla strašákem na evropské scéně je více než jisté. Takže to už bude jo radikální změna…

Otevřeně by ty volby v sousedním Rakousku, které nevím, proč ignorujeme, když jde o stát rozhodně ekonomicky silnější a navíc máme k němu na rozdíl například od Polska a vlastně i Maďarska, historické kořeny, mohl v našich volbách nakopnout ještě více jak ANO Andreje Babiše, tak i SPD Tomia Okamury.

Ten letmý náhled na vývoj ve světě i v Evropě nebyl samoúčelný.

Na rozdíl i od Německé FDP, bavorské CSU či Rakouské OVP, jsou naše ODS, TOP 09, KDU-ČSL jsou zcela ztracené a zůstali myšlenkově někde v roce 1989. Politiky těchto stran by vůbec nenapadlo, jako to učinil například Kurz vyvolat celoevropskou diskuzi na protest proti novým americkým sankcím proti Rusku, jako to udělal Sebastian Kurz. To by bylo v jejich očí vlastizradou.

Je třeba se jich zbavit nejen jako bariéry růstu. Musí nést i odplatu  za to, že z jejich vůle v rozporu s názorem drtivé většiny českého národa předala zejména katolické církvi miliardový majetek, v době, a to v době, kdy jinak prosazovala kalouskovskou metodu tupých škrtů a utahování opasků. Dnes a denně pak zaznamenáváme, že nenasytnost katolické církve  vede ještě k dalším a dalším restitučním procesům snad u všech našich soudů. To je neodpustitelné a tyto strany zásadním způsobem poškodily český národ a musí zmizet z české politické scény.

A právě na tyto sanační práce by se výborně hodil Tomio Okamura.

Předznamenávám, že nejsem jeho voličem a nebudu jeho voličem.

Jsem stoupencem racionální ho pojetí byť radikálních změn tak jak ji prezentují  Sebastiana Kurz, Chrtistian Lindner či náš Andrej Babiš.

Ne, voličem Okamury nejsem a slyšel jsem jej snad jedenkrát v životě, protože debaty ať na jakémkoliv médiu ze zásady neposlouchám. Zvyšují mi totiž tlak.

Ale respektuji, že SPD Tomia Okamury již přeskočila pravicové dinosaury ODS, TOP 09 či KDU-ČSL a dotírá na záda ČSSD a KSČM a má šanci se stát druhou nejsilnější politickou stranou v zemi. Má tedy i silnou legitimitu.

O čemsi také svědčí, že na rozdíl od Fialů, Kalousků, Gazdíků podle nejrůznějších  výzkumů se momentálně Tomio pere o prvenství či druhé místo v oblibě politiků. A dokonce i na post premiéra má podporu hned za Babišem (byť s velkým odstupem) Kdeže jsou ti Fialové, Zaorálkové, Bělobrádkové o Kalouscích ani nemluvě?

Okamura jistě nebude premiérem a téměř s jistotou nebude ani členem žádné vlády. Ví, že jeho síla spočívá v protestu, zatímco síla Babiše spočívá v efektivním řízení věcí.

Přesto se může zasloužit o stát tím, že napomůže k oslabení stran starých pořádků  těch pravicových, ale i ČSSD a KSČM, které rovněž nemají momentálně potenciál cokoliv nového a podnětného lidem nabídnout.

Pojďte si to představit:

A dál už na tom víceméně nezáleží.

No nezasloužili bychom si to?

Jiří Vyvadil