Nemá to ten správný drajv. Kde jsou doby, kdy se předvolební kampaň nesla v duchu hesel: Volte voli, volte krávy, jen nevolte klerikály! nebo Volte voli, volte štíři, jen nevolte číslo čtyři! To se psal rok 1946, číslo čtyři měli komunisté a přes tuto intenzívní masáž stejně volby vyhráli. V tomto smyslu bych pro ty letošní zvolil např. slogan: Nejsem žádná prázdná bedna, proto volím číslo jedna. (To prosím není propagace, pouze zkouška neumělého volebního rýmu). Tak tyhle volby samozřejmě nepamatuji. Já jsem si se svým příchodem na svět počkal ještě rok po tom, co Kléma přišel z Hradu, aby sdělil lidu, že pan prezident…

Má první volební zkušenost se týká období někde v druhé polovina padesátých let. To už tenhle národ volil (samozřejmě demokraticky) jednotnou kandidátku Národní fronty a „chodit za plentu“ pro případnou úpravu volebního lístku se nejen neslušelo, ale ani nedoporučovalo. (V některých místech pro jistotu ani plenty neměli). Bdělé oko volební komise tento „přestupek“ zaznamenalo a následky na sebe nenechaly dlouho čekat. „Byl jsi za plentou soudruhu? Byl? No tak se nediv!“

Jako malý pionýr národní školy v Bystrém jsem musel stát „čestnou stráž“ u volební urny. Lidé stáli v řadě a pomalu přistupovali k volební schránce, aby odevzdali svůj hlas „ve prospěch socialismu a míru“. Došlo na manželskou dvojici, která si také vystála svojí „národní“ frontu. Pán přišel k urně, vytáhl z kapsy špačka tužky, položil si lístek na urnu a rázným tahem přeškrtl jedno jméno soudružky na kandidátce. Pak vhodil upravený lístek dovnitř. Tužku podal manželce, ta následovala jeho příkladu a učinila totéž. Měli odvoleno! A malý pionýr jenom zíral s pusou otevřenou. O tom se totiž ve škole nic neučili. Ale zpět do současnosti.

Zdá se, jako by česká politická scéna podlehla předpovědím politologů a politických komentátorů, kteří už dávno prognostikují, jak letošní volby dopadnou. A její představitelé už dopředu přemýšlejí, jak si nezabouchnout dvířka pro vstup do budoucí povolební koalice. Ono těch možností až tolik zase není. Buď se spojit s oním prognózovaným volebním vítězem a vytvořit koalici podobnou té současné, ale v poněkud jiném gardu, nebo zvolit variantu „východočeská povolební“ a vyšachovat případného vítěze voleb ze hry slepencem partají a hnutí ve stylu Všichni proti jednomu. Taková česká „varianta Jamaica“, ovšem pestrobarevná jak vlajka Nepálu, kombinovaná s bukanýrskou vlajkou. Zdá se totiž, že „piráti z Karibiku“ budou slavit úspěch nejen v našich kinech.

V našem volebním kraji máme na výběr z 24 možností. Zdá se to hodně. Přesto značná část voličské základny má ještě v tuto chvíli problém, komu svůj hlas vlastně dá. Některé volební lístky osobně nepovažuji za příliš rozumné, i když mají slovo rozumní ve svém názvu a nebo se jmenují Radostné Česko. Ano, kdo z nás by nechtěl žít v radostném Česku. Ale nejsem si jistý, zda je nám ho schopen zaručit jakýsi muž z Karviné, který je nadto sám jediný na své stranické kandidátce jako kůl v plotě. To by v případě zvolení pro něho byl jistě nadlidský úkol. Ale mohlo by být i hůř. Dovedete si představit, že by kandidovalo všech 92 politických stran a 119 politických hnutí, které byly registrovány v téhle republice k datu 1.9.? To by byl teprve mazec.

Nebudu vám dávat žádné hraběcí rady, jak a koho máte volit. Jedno je však jisté, Naše politická scéna dozná po těchto volbách jistých změn. Ti, kteří se ještě před dvěma měsíci „prsili“ volebním výsledkem kolem 15 – 20 %, budou mít hromadu starostí, aby nebyli z kola ven a ti, o kterých jsme ještě před rokem nic neslyšeli, asi obsadí část sněmovních lavic. Stejně jako ten, na nějž jsme ještě přede časem hanlivě pokřikovali  Pitomio.

Přesto si dovolím malé doporučení. Jděte k volbám a volte uvážlivě. Nenechte se zviklat tvrzeními, že zavedené politické strany jsou mrtvé a že jen nové plechovky s lákavými nálepkami na regále našeho politického supermarketu, jsou to pravé ořechové. Ona ta plechovka může být totiž také prázdná a nebo s prošlou lhůtou. 

Abychom pro příští čtyři roky nemuseli mít blbou náladu z toho, koho jsme si v těchto volbách vlastně zvolili.      

Josef Ježek