Hospoda „Na Čechách“ které se odjakživa říká podle jména majitelů „U Muchů“, přežila první i druhou světovou válku i komunisty, ale Babišovo EET už nikoli. Po šest generací tvořila tato příjemná venkovská hospoda společenské i kulturní centrum Dolního Města, jež leží pár kilometrů od Světlé nad Sázavou. Od nepaměti hospodu vedou Muchovi a pokud jsou mé informace správně, tak ji založil někdy v 70. nebo 80. letech 19. století rodák z blízké Lipničky Jan Mucha, který se do čísla popisného 74 přiženil.

20. léta 20. století

Největšího rozkvětu zažila hospoda za éry jeho syna Jana, který vedle vedení hospody dělal v Dolním Městě asi dvacet let starostu. V té době sem občas chodil i spisovatel Hašek, který se ke konci života zdržoval v blízké Lipnici nad Sázavou. Nejstarší ze tří dětí Jana byla moje prababička Božena, která zde v mládí roznášela pivo a dobře si pamatovala právě i na Haška. Na obědy sem pravidelně chodil i ředitel místní školy Josef Kohoutek a za toho se Božena v roce 1918.provdala.

A to jsou právě ty osudy konkrétních lidí, o kterých jsem psal na začátku textu. Svlažit své hrdlo sem chodili po napínavých zápasech místního SK před válkou i dvě zdejší hvězdy, syn prababičky Boženy Miroslav a můj děda Jirka, který si pak na konci druhé světové války vzal dceru Boženy a vnučky hospodského Muchy Věru. Podobných příběhů spjatých s místní hospodou bude v Dolním Město jistě mnoho a stejné to bude v podobných hospodách po celé zemi.

30. léta 20. století

Současný příslušník rodu Muchů neměl hospodu jako svoji hlavní obživu a spíš než pro výdělek ji držel v chodu s úcty ke svým předkům a její více než 130 let (úplně přesně to nevím) trvající tradici. V hospodě se už dávno nevařilo a za těch pár vytočených piv týdně si jistě žádné miliony tajně před bdělým okem státu neulil. A myslím, že o mnoho lepší to nebylo ani při posvícení a podobných sezónních akcích, které se v hospodě konaly i v moderní době.

Tady se v roce 1913 zcela jistě zapíjelo rozhodnutí zastupitelstva v čele se starostou Muchou o elektrifikaci obce. Právě v této hospodě možná před 1. sv. válkou pili na kuráž místní chlapy, které císař pán povolal na frontu. Mezi nimiž byli i můj zmiňovaný praděda Josef Kohoutek a praděda Josef Provazník, jehož syn Jiří se o třicet let později oženil s babičkou Věrou, jak už jsem zmiňoval o pár odstavců výše.

Tady se 27. července 1931 večer u piva jistě probírala událost z dopoledních hodin téhož dne, kdy byl na obloze pozorován obrovský meteorit, jehož exploze ve stratosféře způsobila řinčení skla všech zdejších domů "až lidé vybíhali zděšeně ven“, jak psal můj praděda Kohoutek, který vedle ředitelování ve zdejší školy plnil dlouhé desítky let rovněž úloha kronikáře. Ale zrovna tak se zde více než jedno století řešily zcela obyčejné klepy, občas padlo nějaké to ostřejší slovo či pohlavek a bohapustě se lilo pivo a kořalka po hektolitrech. Tak jako v každé jiné hospodě.

Navzdory přírodním katastrofám, špatné úrodě, válce, komunistickému převratu i měnové reformě si hospoda „U Muchů“ dál žila svým vlastním tempem. Hospodské „žezlo“ bylo dle tradice předáváno nejstaršímu synovi a tento zažitý koloběh nedokázali narušit ani komunisté, byť na čtyřicet let patřila hospoda oficiálně státu. Až se takhle jednou dostal do čela ministerstva financí falešný věrozvěst ze Slovenska Babiše a tradice musela ustoupit „pokroku“ v podobě EET...

A teď už asi fakt bude líp...

PS: A jak správně zmiňuje jeden z našich čtenářů, co neporazila EET, spolehlivě dorazí zákaz kouření.

Vyšlo na eportal.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele