Bylo by zajímavé zjišťovat u mladé generace dnešních studentů, jestli rozumějí tomuto slovu. Ale mladí lidé si vědí rady, vygooglovali by si ho. Na googlu je podrobné vysvětlení tohoto pojmu, který pochází z protokolu, podepsaného koncem srpna 1968 v Moskvě. Zde je vylíčen průběh „normalizace“.

„Zdravé jádro strany“ se pod ochranou vojsk Varšavského paktu, která k nám 21. srpna 1968 s „bratrskou pomocí“ přišla, chopilo moci, aby obnovilo „normální“ pořádek, který strana dříve po nastolení komunismu vybudovala. Jak ten „normální“ pořádek vypadal, si naši starší občané ještě trochu pamatují: právo a spravedlnost bylo to, co sloužilo „dělnické třídě“, komunistům: zavírání odpůrců, monstrprocesy, zastrašování, pronásledování církve, přepadení klášterů, okradení církve o veškerý majetek. Takový systém oni mocí brutálně nastolili a likvidovali všechny, kteří byli proti tomuto „pořádku“.

 „Pravdou“ bylo to, co stavělo komunismus v minulosti i přítomnosti do pěkného světla, případně co očerňovalo jeho nepřátele. A to bylo hlásáno všemi možnými lživými metodami ve sdělovacích prostředcích a lidi byli ohlupováni bez možnosti ověřovat si, co je ve skutečnosti pravda. Nesvoboda všeho druhu...

V šedesátých letech se tento totalitní systém trochu uvolňoval, a proto k nám přišla vojska varšavského paktu, aby znovu nastolila „normální“ totalitní systém. Tak začala „normalizace“!

Po pádu komunismu jsme se s tímto totalitním kriminálním systémem nevypořádali. Po všech těch zločinech jsme je nechali dále „působit“. Nenazývali jsme pravým jménem to, co nám představovali jako „normální“. A ono z toho mnoho zůstalo. Například deformovat pravdu, bezostyšně lhát, nenávidět, krást atd., jak to často i dnes zakoušíme. Touto „normalitou“ jsem se začal před řadou let zabývat na svém webu www.kardinal.cz. Uveřejnil jsem tu desítky a desítky článků k těmto tématům a ukazoval způsob myšlení a argumentace některých politiků. Po pravé straně textu je tu malé okénko, kam si lze zadat hesla a po kliknutí jsou prezentovány různé články, které ukazují silné příklady této „normality“ i v dnešní politice a ve veřejném životě. Můžeme zadat, například, jméno soudružky Procházkové, která v boji proti nápravě komunistických křivd na církvi líčí své „pravdy“ o majetku církve, o svatovítské katedrále; nebo jméno stalinistky Semelové. Mnoho článků je tu o „normalizovaném„ způsobu myšlení ve společnosti. Zadáme-li jméno „Hašek“, vyjde článek o způsobu myšlení a argumentace tohoto sociálně demokratického politika. Dále například i článek „Filipovy báchorky“, „Pohádky o majetkovém narovnání“ aj. Příkladem normalizace v oblasti práva je hejtman Zimola se svým návrhem zdanit finanční náhrady církve. To je ukázka, jak v současnosti někteří politici bezostyšně komunisticky „normalizovaně“ myslí a pošlapávají ústavu i dnes, tak jak to soudruzi dělali za totality. Mnozí politici tak „normálně“ „vychovávají“ svým „příkladem“ občany této společnosti. A společnost k tomu mlčí.

Myslím, že tento nápad Katolického týdeníku není nevhodný pro dnešní dobu, abychom si uvědomili, v čem žijeme.