Trump se po svém vítězství v amerických prezidentských volbách nejen nezklidnil (jak předpovídali „renomovaní trumpologové“), nýbrž světe div se, doopravdy dělá to, co v předvolební kampani slíbil. Ruší nesmyslné zákony a dekrety předešlého prezidenta, anuluje dohodu o volném obchodu, která by prospívala jen nadnárodním koncernům a korporacím, ale nikoli státním útvarům a jejich občanům a prohlašuje, že hlavním úkolem amerického prezidenta je pracovat pro Ameriku a její lid a nikoli pro politickou elitu a světové bankéře.

Z takového vývoje ovšem západní politická a finanční „elita“ snící o zániku samostatných státních útvarů a národů jako takových přímo šílí, „rve si vlasy z hlavy a plive kolem sebe jed“. Madam Merkelová se honem ujišťuje o nehynoucím přátelství Francie (pokud vyhraje ve francouzských prezidentských volbách Marine Le Penová, tak jí asi vážně klepne) a všude navenek sebevědomě prohlašuje, že Evropa si dokáže poradit i bez USA a bude nadále pokračovat v tvrdém protiruském kurzu (ještě jí chudince nedošlo, že je všechno jinak).

Věděl jsem, že tento rok bude přelomový, tedy, že přinese buď vítězství rozumu, vlastenectví a tradičních národních a rodinných hodnot, nebo přivede svět na pokraj třetí světové války a k úplnému morálnímu úpadku (v případě vítězství Clintonové v amerických volbách). Naštěstí vyhrál Trump, Anglie opouští (sice pomalu, ale jistě) EU, ve Francii se schyluje k výhře Le Penové (ale i někteří její protikandidáti již uvažují o zrušení protiruských sankcí) a Trump plní předvolební sliby.

Ještě se toho sice dá hodně zkazit, ale zatím vypadá všechno lépe a lépe...