Dívám-li se na titulky zpráv v online tisku, či na billboardy již strašící na každém kroku, nevím, zdali se skutečně blížíme životě ve virtuální realitě, či se tato vkrádá do té naší.

Dálnici do Drážďan dostavíme do konce roku, hlásí ministr dopravy. Ale jenom, když zaplatíme o pár miliard víc firmě, které je dostane jako odměnu za to, že pracuje pomalu.

Dneska budou „SVODIDLA“ běží parlamentem a každý, kdo může koupí si svůj metr, protože zítra, zítra už také být nemusí. A tak z kapsy bohatého ministerstva odtékají další stovky milionů, aby české dálnici měli namísto starých a špinavých, nové a zářivé středové děliče.

To že kvůli jejich instalaci je nutné zase zavřít a zablokovat jeden jízdní pruh na každé straně, a to poté co se několik měsíců opravovala tamtéž vozovka a zavřeno již bylo, toho, kdo rozdává peníze, nezajímá. Má totiž plnou hlavu dopočtu vlastních divident, z toho, až se ta nově opravená dálnice, pohybem těžké techniky nutné pro nová svodidla, zase rozbije a bude nutné ji opravit a začít zase od začátku.

Ještě že jde všechno tak rychle. Možná je to tím, že díky neviditelnosti, nejsou pracovníci tolik vyrušování řidiči a pracují a pracují a pracují, jak je vidět na jednom ze zavřených úseků dálnice D5 z minulého týdne (ZDE).

Je to fuška a představte si, že by někdo nedokázal plánovat.

NO to by to dopadlo.

Nedávno jsem se začetl do článku spojujícího čínské investice s českými příjemci, kde byla budoucnost rozdělena na pětiletky.

Konečně

Zase jistota.

Ony totiž nikde nezmizely. Drží se například v automobilovém průmysl, kde pětiletý výrobní plán je zákonem a to, že daná auta nejsou už třeba, nikoho nezajímá, plán, je plán.

A aby toho nebylo málo, je proti nám i příroda. Zatímco jinde je dlouhé léto potenciálem druhé úrody, u nás to je důvod k dalšímu pláči. V zimě totiž mrzlo. Co na tom, že jabloně i hrušně jsou obaleny plody, které už téměř neunesou, zima byla kruté, chtělo by to dotace.

Naštěstí jsou zde i tací, kteří pochopili, že čas je prostřený stůl a trpělivost přinese ten nejlepší z chodů. Patří mezi ně i Šárka a David, mladí lidé, kteří nečekají s nataženou rukou směrem k evropské dotační pokladně, ale vytvořili vprostřed krajiny lůno novému životu, v němž trpělivost nejen růže, ale i pokrmy těla i duše přináší. Nejsou na to sami, ale generace za generací jim pomáhá Eisenia foetida. To že životem mohou zásobovat i Vaše květiny a zahrádku dokazují i tím, že Vás nemusí vystavovat neúnavnému toku reklamy, stačí si totiž jen přivonět, či ochutnat. Pak i Vy pochopíte, proč FLORIUM je více než jen hnojivo.

Pomníky a stopy, zanecháváme různé. Některé namísto otisků podrážek, tvoříme ústy a penězi jiných, Jiné se dopují legálními drogami, abychom pak zjistili, že přináší více škody, než užitku. Někdo je tvoří sám a jiní, nechávají na cizích výtvorech jen svůj podpis

A ten může být pěkně hluboký.

Stačí se jen podívat na to, jak ti z nejčistších, svou čistotu udržují, třeba tím, že špínu zametou pod kobereček sousedovi a to nejlépe na jiném kontinentu a ještě lépe si za ni nechají ještě zaplatit. Pak mohou ve Švýcarsku říkat – MY JSME ČISTÍ.