Robert Francis Kennedy přišel na svět 20. listopadu 1925 v Brookline, státu Massachusetts. Byl třetím synem vlivného amerického podnikatele a diplomata Josepha Kennedyho a také od něj se očekávalo, že to jednou dotáhne hodně daleko. Po dvouleté službě u amerického námořnictva (do níž nastoupil po smrti svého nejstaršího bratra Josepha během II. světové války) vystudoval práva na Harvardově univerzitě. Už tehdy si byl velice blízký se svým o osm let starším bratrem Johnem, hrdinou z Tichomoří a nadějným kongresmanem následujícího odkazu jejich dědečka z matčiny strany.

Netrvalo dlouho a Robert Kennedy se stal pravou rukou svého bratra. Pomáhal mu během předvolební kampaně do Senátu v roce 1952 i během prezidentské kampaně, která následovala o osm let později. Netřeba dodávat, že obě byly úspěšné. Když se John Fitzgerald Kennedy stal v roce 1961 pětatřicátým americkým prezidentem, jmenoval svého bratra do funkce ministra spravedlnosti. „Bobby“ se této výzvy bez váhání chopil a zahájil svůj nemilosrdný boj proti organizovanému zločinu. A to i navzdory faktu, že jeho otec byl s americkým podsvětím často spojován.

Robert Kennedy měl silně vyvinutý smysl pro spravedlnost a nezalekl se ani sebesilnějšího soupeře (jedním z nich byl i nechvalně proslulý Jimmy Hoffa). Byl to také on, kdo odtrhl svoji rodinu od zpěváka a herce Franka Sinatry, který měl rovněž k mafii velmi blízko. Coby ministr spravedlnosti se Robert Kennedy také velmi angažoval v boji proti rasismu a sociální nespravedlnosti. A to i přesto, že náležel k jedné z nejbohatších a nejvlivnějších amerických rodin (nejen) své doby.

Také během krizí, jež mohly mít za následek jadernou válku, stál Robert Kennedy oddaně po boku svého bratra. Když vypukla tzv. Karibská krize, byl (stejně jako jeho bratr) jedním z těch mála politiků, kteří dokázali zachovat chladnou hlavu a preferovali cestu diplomacie. Zatímco viceprezident Lyndon B. Johnson byl pomalu, ale jistě odsouván na druhou kolej, „Bobby“ se stal bratrovým nejbližším spolupracovníkem. Dokonce se začalo stále častěji mluvit o tom, že do dalších voleb povede Demokratickou stranu duo Kennedy & Kennedy. K tomu už ale bohužel nedošlo, protože 22. listopadu 1963 se John Fitzgerald Kennedy stal obětí dodnes neobjasněného atentátu.

Bratrova smrt Roberta Kennedyho hluboce zasáhla. Od dalšího působení v politice a boje za lepší svět ho ovšem neodradila. „Bobby“ se stal novou hlavou rodiny Kennedyů a v lednu roku 1965 se ujal funkce senátora za newyorský volební obvod. Zatímco nový prezident Johnson zatáhl svoji zemi do války ve Vietnamu a hluboké morální krize, Robert Kennedy byl pro miliony Američanů symbolem starých dobrých časů a zároveň nadějí na lepší zítřky. Bylo tedy jen logické, když v roce 1968 zahájil svoji kandidaturu do Bílého domu. Jenže krutý osud tomu chtěl jinak. Dne 5. června téhož roku, krátce po triumfálním vítězství v kalifornských primárkách, byl na Roberta Kennedyho spáchán atentát. Útočníkem byl palestinský imigrant Sirhan Sirhan, jenž své oběti zazlíval politickou i vojenskou podporu Izraele.

Dne 6. června roku 1968 podlehl Robert Francis Kennedy zraněním, jež během atentátu utržil. Zanechal tu po sobě svou ženu Ethel a jejich jedenáct dětí. A mnoho zlomených srdcí. Den, kdy byl zavražděn „Bobby“ Kennedy, byl dnem, kdy na dlouhý čas zemřela naděje, že Amerika jednou bude lepší a spravedlivější zemí. Pro někoho tato naděje ožila se zvolením Baracka Obamy, pro jiného neožila dodnes. Nejlépe to ale asi vyjádřil „Bobbyho“ mladší bratr Edward, když řekl: „Není třeba mého bratra po smrti nějak idealizovat či velebit, vzpomínejme na něj jako na dobrého člověka, který viděl špatné a snažil se to napravit, viděl utrpení a snažil se je vymýtit, viděl válku a snažil se ji zastavit.“ Věřím, že přesně takový Robert Kennedy byl!

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.