A že jsem po poslední prohře brečel? Brečeli byste také, kdybyste jako já přišli o ty desítky miliónů, které jsem za vítězství mohl dostat. Ne že by soupeři byli lepší, než já. Ale zrovna jsem měl rýmu. To se potom těžko kope. Bolelo mě břicho. Teď už vím proč. Ale i to je součástí procesu. Musím se poučit a kopat dál. Před kopáním mi říkali: Ty na to máš. Ty máš na víc. Zklamal jsem. A tak vila i jachta musí ještě nějaký čas počkat. Nevím ale jak Jarča. Poslední dobou se otáčí za lopaťákem od vedlejší firmy. Protože vyhrál vytrvalostní závod s lopatou. Jsem na tom fakt špatně. A není nikdo, kdo by mi dodal spoustu pozitivní energie. Majstrštykem pak pro mne dále zůstává to, že jsem minulý rok porazil japonského superkopáče. Ve vyčerpávající tříminutové bitvě jsem vyhrál o dvě kopnutí. Však jsem také po zápase musel na půl roku na rehabilitaci. Čekal jsem že to tam padne. A vono to tam nepadlo. Tak snad to padne příště. Jsem na sebe hrdý, že jsem vykopal čtyřicáté šesté místo. Čtyřicáté šesté místo je úžasné. Určitě se na mně podepsalo také to, že jsem měl před dvěma lety angínu. A navíc... Chtěl jsem se napít. A koukám, nádrž je prázdná. Také psychicky jsem na tom nebyl dobře. Ta obrovská odpovědnost šampióna mi svazovala ruce. Také mi nepřidalo to, že se mi zlomila násada od krumpáče. A nový krumpáč mi úplně "nepadnul do ruky". Zklamal jsem v mojí nejsilnější disciplíně. V kopání krumpáčem s nadhozem. Ale k tomu už se nebudu vracet. Bojoval jsem o každé kopnutí, ale poslední dny byly velmi náročné.

V žádném případě jsem neměl v úmyslu zlehčovat nebo zesměšňovat práci dělníků. Pokud by to tak vyznělo, omlouvám se jim. Jistě jste pochopili... Mohl by si kopáč dovolit takovéto výmluvy při své práci?