Účetní závěrka ministerstva spravedlnosti za rok 2015 obsahuje chyby za téměř 2,5 miliardy korun. K takovému závěru dospěl Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který v pondělí zveřejnil závěrečnou zprávu. Vedle účetních nedostatků NKÚ zjistil, že resort spravedlnosti poskytl bez souhlasu vlády více než půlmilionový dobrovolný příspěvek do zahraničí, čímž porušil rozpočtová pravidla.
Bude velmi zajímavé zjistit, kam ty naše peníze doputovaly. A další poznámka: co by finanční úřad udělal se soukromou firmou, která by měla takový nepořádek v účetnictví?

***

Včera musel nouzově přistát vrtulník letecké záchranné služby, kterou provozuje v Olomouckém kraji slovenská firma. Firma, která zde léta bezproblémově provozovala záchrannou službu, létá pro Rakušany, kteří provozují leteckou záchrannou službu v Ostravě. Vítejte v Kocourkově…

****

"My Evropané máme svůj osud ve vlastních rukou," uvedla kancléřka Merkelová na kritická slova Donalda Trumpa. Že by nikdy neslyšela o roli americké armády a americké pomoci v obou světových válkách rozpoutaných právě Německem?

***

„Odcházíme z EU, ne z Evropy,“ je přesně ta věta, kterou by si měli osvojit v ODS.

***

Projektový týden. (Rád ponechávám bez komentáře!)

***

Na ZŠ Karlov se učilo jako ve 30. - 40. let 20. století. Všechny děti 2. tříd i my paní učitelky a asistentky jsme se vrátily do starých dob a jeden celý týden jsme v rámci projektu učily jako za časů našich prababiček.
Děti se totiž dnes ve škole už zcela běžně setkávají se skupinovou, individuální, projektovou výukou, a proto jsme se rozhodly ukázat dětem, že to, co je nyní běžné, dříve děti nezažívaly. A jak nejlépe toho dosáhnout, než jim ukázat opak? Vystěhovali jsme třídy, uklidili všechny obrázky, schovali techniku, dali pryč vše, co bylo jen trochu zajímavé. Oblékly jsme se jako vážené slečny učitelky a připravily si nezbytné ukazovátko i rákosku. Rodiče byli naštěstí vstřícní a jako vždy nám velmi pomohli, když děti oblékli do dobového oblečení, na svačinu jim připravili chléb s máslem a nechali nás dělat naši práci, jejíž s ou částí byly i dobové tresty, jako třeba klečení v koutě. Po prvním dni jsme nemohly uvěřit tomu, že všechny děti dokázaly celou vyučovací hodinu sedět s rukama za zády, nevykřikovaly, nedožadovaly se pozornosti a dokonce tu svou udržely, ačkoliv jsme se ani jednou neprotáhly, nevyskočily z lavice, nesoutěžily, ani nezpívaly …
Zkrátka jen a pouze frontální vyučování. Výklad, poslech, psaní do sešitu. Najednou jsme neměli ve třídě jediné dítě s poruchou pozornosti. Děti se hlásily, plnily úkoly, nezlobily a domů odcházely se slovy, že lepší výuku ještě neměly. Mnohé z nich to prohlašovaly i po celém týdnu takového vyučování. No nevím, jestli tedy dnes my učitelé neděláme něco špatně. Ke každému přistupujeme individuálně, neustále se snažíme děti zabavit, upoutat je, zpestřit jim výuku, vše se jim snažíme podat zajímavě a oni jsou pak šťastní za výuku bez toho všeho? V každém projektovém týdnu se snažíme o to, aby přinesl něco nového nám všem.
A závěr tohoto týdne? Děti mají rády pevný řád, vidí v něm jistotu a bezpečí!

***

Vox populi: Když je s něčím nesrozuměn pravičák, tak to ignoruje, když levičák, tak to zakáže.