Zásadní informací je především ta, že Vojtěch Filip nadále i přes opakované drtivé porážky komunistů v několika posledních volbách, uhájil pozici v čele strany. Nakonec již z informací ozývajících se z okresů v období před sjezdem bylo možno vyčíst, že Filip si dokázal potřebnou podporu pro obhajobu svého postu s bezpečným předstihem zajistit. Pomoci mu k tomu mělo nejen vyjednávání o vznikající vládě, ale i osobní účast prezidenta Zemana na sjezdu. Vše ostatní, jako rekordní počet kandidátů na předsedu a místopředsednické posty, či některá silácká prohlášení z řad delegátů, byly jen nutnou kouřovou clonou pro udržení staronového předsedy ve funkci.

Většina delegátů sjezdu svým postojem potvrdila, že jim zřejmě těžké volební porážky, ke kterým stranu dovedla především mediálně protěžovaná dvojice Filip – Dolejš za asistence dalších blízkých kolegů zejména z poslaneckého klubu a ÚV strany zase tolik nevadí a proto není nutno šéfa partaje měnit. To je nejen pro řadové členy, ale i pro ubývající voliče komunistů dost podstatná informace. Každá z parlamentních stran po podobných volebních neúspěších provedla změnu ve svém vedení postem předsedy počínaje, komunisté nikoliv. Vyslali tím veřejnosti jasný vzkaz – není potřeba žádných velkých změn, jedeme dál ve starých kolejích. Hlavně když to hodí pár lukrativních funkcí pro pana Filipa a jeho blízké.

Příznačná jsou slova o tom, že Vojta v tom umí chodit a on to prostě zase nějak dojedná. Právník jeden mazaná. Budou funkce, budou i korunky navíc. To je pro řadu osob to nejpodstatnější z celé politiky. Nějaká služba veřejnosti? Na to rovnou zapomeňte! Ostatně sám staronový předseda strany a místopředseda Poslanecké Sněmovny, jak se vždy tituluje nejen na stránkách Haló novin, jasně ukázal, jak si představuje sebekritiku po prohraných volbách. Po mizerném výsledku v krajských volbách před dvěma lety Filip veškerou odpovědnost hodil na krajské organizace strany s tím, že je to především jejich neúspěch. To, že se on sám velmi často objevuje v televizi a proto zejména on spolu s poslancem Dolejšem reprezentuje stranu na veřejnosti, jaksi opomněl zmínit.

Vlastní odpovědnost hodil na jiné a nebylo to u něj poprvé a ani naposled. Přesto však delegáti odmítli Filipovi úplnou poslušnost, když mu nezvolili do funkcí místopředsedů jeho favority - mezi straníky značně neoblíbenou dlouholetou poslankyni Vostrou a zástupce mladé generace předsedu OV KSČM Vyškov Zachariáše. Tímto odmítnutím přece jen delegáti poněkud napravili svoji pověst a potvrdili tak schopnost myslet aspoň občas samostatně.

Za jednoho z místopředsedů byl zvolen dlouholetý poslanec Stanislav Grospič. Při všech svých stávajících funkcích je ale otázkou, kolik bude mít času věnovat se své agendě vyplývající z této své nové funkce. I když se v KSČM na oko vytrvale kritizuje léty zažitá praxe kumulace funkcí, právě tento příklad svědčí o tom, že se v ní bude i nadále pokračovat. Podobně je na tom již nyní značně pracovně vytížená nová místopředsedkyně KSČM Konečná. Kritici komunistům neváhají jízlivě připomínat, že je jakýmsi Markem Bendou v sukních, jelikož ze školy rovnou zamířila do politiky, aniž by se aspoň na chvíli ušpinila od práce v běžném zaměstnání.

Podíváme-li se na životopis novopečené místopředsedkyně, o které se hovoří, že si ji Filip vyhlédl jako svoji budoucí nástupkyni, musíme dát těmto hlasům plně za pravdu. Ano, Kateřina Konečná od svého zvolení do Sněmovny v roce 2002 se trvale živí politikou. Pracovními zkušenostmi z jiné profese nedisponuje. A co je snad ještě horší, z jejích názorů jsou mnozí členové KSČM čím dál více v rozpacích. Přitom to není tak dávno, kdy bývala i veřejností vnímána jako nová a svěží tvář v názorově značně sterilním prostředí uvnitř KSČM. Jenže postupem času i ona pochytila manýry zasloužilých soudruhů a vsadila na pragmatismus s neskrývanou snahou nijak výrazně nevybočovat ze sevřených stranických šiků a udržet si tak i do budoucna výnosnou poslaneckou židli.

S očekáváním sdělovacích prostředků se setkalo především vystoupení prezidenta Zemana na sjezdu. Ten svým vyjádřením nijak nepřekvapil. Podle očekávání zkritizoval poválečnou KSČ a současnou KSČM vyzval k pokání a poctivému zhodnocení minulosti. Zeman přednesl standardní projev, který nijak nevybočil z jeho vidění světa. Prezident měl svojí účasti mezi komunisty podle některých hlasů pomoci Filipovi ke znovuzvolení do čela strany. Ten, kdo toto tvrdil, málo zná současné komunisty. Filip měl potřebnou podporu delegátů bez ohledu na Zemanovu účast spolehlivě předjednánu, což samotná volba potvrdila. I když první kolo přineslo díky taktizování velmi těsný výsledek a Josef Skála zůstal pozadu jen o několik málo hlasů.

Ve druhém kole však hlasovací mašinérie spolehlivě zafungovala a do čela byl opět zvolen člověk, pod jehož vedením komunisté utrpěli vůbec největší volební porážky ve své (nejen) novodobé historii. A nejde jen o volební neúspěchy, ale o celkový obraz strany, která viditelně trpí dlouhodobě nejen neujasněnou ideologií a programovou nevýrazností, ale i absencí dravého mládí. Radikalitu mladých totiž staří soudruzi ze všech sil potlačují. Zbavují se tak svých přirozených nástupců. A když se k tomuto všemu přidá ještě značný finanční výpadek způsobený v posledních letech velkou ztrátou krajských a sněmovních mandátů, KSČM tak zřejmě vykročila směrem k mimoparlamentní budoucnosti.

Špatné zprávy pro KSČM jakoby nebraly konce, je totiž velmi pravděpodobné, že po letošních volbách své senátorské křeslo nemusí obhájit jediný současný senátor KSČM Václav Homolka obhajující svůj mandát ve volebním obvodu Chomutov. V pohraničních regionech, kde byli komunisté vždy tradičně velmi silní totiž v posledních letech výrazně získává politická konkurence. Často navíc právě na úkor komunistů. Komunisté by v tomto případě vůbec poprvé od vzniku Senátu neměli v této komoře ani jednoho svého zástupce, nemluvě o dalším finančním výpadku pro stranickou kasu. Navíc se dá očekávat další ústup komunistů i z komunální oblasti po podzimních volbách. Zde strana trvale ztrácí pozice od roku 2002, kdy v každých dalších volbách klesá počet podaných kandidátních listin a z toho vyplývá ztráta komunálních mandátů. Horko těžko zde bude strana obhajovat aspoň dosavadní pozice.

Klidně se může stát, že poprvé od listopadu 1989 nebude mít své zástupce ani v zastupitelstvu našeho hlavního města. Marně předseda Filip burcuje na schůzích své kolegy, aby věnovali velkou pozornost komunálním volbám a postavili aspoň stejný počet kandidátek jako před čtyřmi lety. Na mnoha místech dlouhá léta kandidují stále stejní lidé, řada z nich již tentokrát z důvodu věku a zdravotního stavu již kandidovat nebude a mladí se na kandidátky zrovna moc nehrnou, zvláště když na čele strany citelně scházejí silné charismatické osobnosti. Jestliže dříve byla právě komunální politika pro komunisty důležitou základnou a místem, jak oslovit voliče i pro jiné volby, nyní je situace značně odlišná. Aktivním lidem mladé a střední generace nemá současná KSČM co nabídnout. Zajímavých funkcí je čím dál méně a stálé stesky nad tím, jak ti druzí komunistům pravidelně vykrádají volební program, těžko někoho osloví. Dnešní KSČM a sjezd strany to jen potvrdil, již nepředstavuje pro řadu lidí nespokojených se současným vývojem přitažlivou alternativu. Komunisté se svou až křečovitou snahou o státotvornost sami připravili o možnost zachytit podstatnou část nespokojených a dát jim možnost pracovat společně na nosném projektu pro budoucnost. Udělají to za ně ale nepochybně jiní.

Bezprostředně po sjezdu se objevilo hned několik zajímavých ohlasů. Dlouholetý člen strany nebyl příliš překvapen výsledky sjezdu. http://www.severoceskapravda.cz/index.php/ohlasy/1703-zázraky-jen-v-pohádkách

Podobně se vyjádřili mladí komunisté, kteří jsou ovšem dlouhodobě trnem v oku pana Filipa a dalších osob ovládajících stranu a tak jejich hlas nenachází sluchu na těch patřičných místech http://www.ksm.cz/nazory-polemika/ke-sjezdu-kscm.html

Politolog Lukáš Jelínek, který má názorově blízko k ČSSD nazval komunisty rudou divizí Agrofertu, což takto nebo velmi podobně vnímají i mnozí řadoví komunisté. http://denikreferendum.cz/clanek/27524-kscm-jako-ruda-divize-agrofertu

Také další ohlasy vyjádřily obavu z další budoucnosti strany, která se ze všech sil snaží vlichotit do přízně vlivného miliardáře. Po všech těchto rozborech již nezbývá moc co dodat. Snad jen to, že se potvrzují ty názory, že komunisty dokáže zničit spíše jejich vlastní neschopné vedení než jejich ideologičtí odpůrci, kteří navíc sami kromě starých a dávno vyprázdněných slibů, hloupých předvolebních sloganů a již značně vyčpělého antikomunismu nemají co nabídnout.

http://www.novarepublika.cz/2018/04/kscm-in-memoriam-hlavy-v-oblacich-hlavy.html

http://www.severoceskapravda.cz/index.php/ohlasy/1715-labutí-píseň-ksčm

Jedno je jisté, pokud někdo snad čekal od proběhlého sjezdu KSČM výraznou obměnu vedení, dávajíce záruku obratu od opatrnické politiky k větší aktivitě a postupného návratu na pozice skutečné levice, musel být nutně zklamán. Prostor pro vytvoření akceschopné radikálně levicové síly zde proto určitě existuje. Zůstává otázkou, zda se v našich podmínkách najdou lidé, kteří by podobný projekt dokázali začít prakticky od nuly budovat. Ale to možná ukáže již blízká budoucnost.

Miroslav Pořízek

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.