Měli jsme demokratického prezidenta, který své voliče vyprodal, a máme dnes republikánského prezidenta, který činí totéž. Což představuje velmi zajímavý úkaz, jehož význam mnoha lidem uniká. Nikoliv však ruskému prezidentu V. Putinovi.. Na diskuzi Valdajského klubu definoval Putin současnou západní demokracii zhruba takto:

Na Západě nelze prostřednictvím voleb měnit základní politické uspořádání, protože vládnoucí elity řídí a kontrolují každého, kdo je zvolen. Volby vyvolávají představu demokracie, ale nemění nic na převládající politice, favorizující válku a elity. Z tohoto důvodu se vúle lidu stává impotentní.

Lidé se přesvědčují o tom, že oni a jejich hlasy nemají na běh věcí žádný vliv, což v nich budí obavy, stress i zlost, čili kombinaci pro vládnoucí elitu nebezpečnou. A tak, jako odpověď na tuto hrozbu, upevňuje elita proti vlastním lidem sílu a moc státu i s využitím propagandy o hrozbě války.

Obama slíbil, že Amerika vycouvá buď z Afghánistánu či Iráku – a nejraději z obou zemí. Slíbil, že v pravý opak obrátí policejní stát, který z USA vytvořil Bush ml. Slíbil, že americké zdroje využije k řešení domácích problémů, takových, jakým je např. zdravotní péče.

Ale co udělal? Dosavadní války rozšířil a zažehl nové, zničil Libyi a pokusil se zničit Sýrii, kde jej však zastavila jak neúčast Britů, tak nesouhlas Ruska. Svrhl demokratické vlády v Hondurasu a na Ukrajině a moc amerického policejního státu ještě rozšířil. Začal démonizovat Rusko a Putina a zradil své spoluobčany, když soukromému pojišťovnictví umožnil sepsat plán zdravotní péče, známý jako Obamacare. Plán, který veřejné finance od zdravotní péče o občany nasměroval k ziskům pojišťovacích společností.

Ale tohle všechno bylo zapomenuto, když se objevil Trump – a to už dokonce jako zvolený prezident USA. Najednou to byl on, kdo byl rozpoznán jako největší nebezpečí pro stát a jeho lid, on byl ruským agentem, konspirujícím s Putinem na krádeži prezidentství z rukou Hillary Clintonové, a byl to samozřejmě zase on, který učinil z Bílého domu rezidenci pro přeměnu Ruska v nové sovětské impérium.

Ten nesmysl dštil tak ostrým žárem, že mu Trump nedokázal vzdorovat. Obětoval tedy svého bezpečnostního poradce, podporujícího Trumpův slib normalizovat vztahy s Ruskem, a nahradil jej rusofobním idiotem, který se zřejmě nemůže dočkat, až nad městy západního světa vyrostou hřibům podobná atomová mračna.

A proč dva poslední američtí prezidenti tak věrolomně zradili lidi, kteří je volili?

Odpověď je jednoduchá. Prezidenti nejsou tak mocní, jak mocné jsou zájmové skupiny, které vynášejí nejdůležitější rozhodnutí.

Trump se chystal vycouvat nás ze Sýrie a namísto toho spáchal jednoznačný válečný zločin, když svévolně poslal na Sýrii rakety Tomahawk. Chystal se normalizovat vztahy s Ruskem a namísto toho jeho zahraniční ministr oznámil, že sankce proti Rusku neustanou, dokud Rusko nepředá svou krymskou námořní základnu v Černém moři Ukrajině.

Je ovšem obtížné normalizovat vztahy, když cena, kterou má jedna ze stran za normalizaci zaplatit, se rovná její národní sebevraždě.

Situace je tedy dnes takováto: Trump má ruce nahoře, ale presstituky do něj šijí dál.

Což přirozeně provokuje otázku: Proč oligrachie stále žene presstituky do útoků proti prezidentovi, který se už vzdal?

Odpovědí je, že skutečná moc Ameriky hodlá z Trumpa vytvořit příklad, varující každého budoucího uchazeče o prezidentský úřad, aby se k americkým lidem už nikdy neobracel jejich svědomí burcujícím způsobem, jak si to dovolil činit Trump.

(Vybral a přeložil Lubomír Man)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami