V našich poměrech se náplň tohoto pojmu bohužel v praxi smrskla na to, že je takový pracovník v médiích vnímán jako jakýsi „chytřejší policajt nebo špicl". Někteří to však kdysi dotáhli až na apoštoly permanentních katastrof v pořadu Novy Na vlastní oči. Jeden se pak stal dokonce ministrem vnitra. Náš pátrač hledá sice hojně, někdy dokonce výhradně informace z policejních zdrojů nebo podsvětí, ale v okamžiku, kdy se sama policie odhodlá zjistit, co se získaným materiálem podniká, štítivě se od orgánů činných v trestním řízení odtáhne a začne hájit své údajné právo na zvláštní zacházení, zejména ochranu zdroje. Ve skutečnosti tak většinou tají policistu nebo agenta tajných služeb proti policii. Stylizovat se do role nadobčana je svůdné. Privilegia má rád každý.

Čtenář vybavený robustní trpělivostí a odhodlaný dovědět se, co investigativec vypátral, bývá u nás většinou na konci textu či reportáže v televizi odměněn hrstí podezřívavých domněnek, nedoložených úvah nebo mnohoslibných nápovědí. Oblíbenou disciplínou je například reportérovo zvonění na zvonek u dveří sídla firmy, kdy nikdo neotvírá. Málokdy jsou pátračova zjištění skutečnými fakty, ale to stačí, aby se kolem určitého politika, podnikatele, bankéře či mafiána vytvořila atmosféra pikantních drbů. Technika, jakou se podkopává důvěryhodnost zájmové osoby, spočívá obvykle v tajemném zjištění, že pan X se sešel s panem Y nebo že si telefonovali. Co si řekli a proč by se nemohli sejít, se nedovíme. Ale to pomrkávání „vidíte, co je to za kujóny?" má stačit. Za zlovolnou diskreditaci už i naše soudy volají média k odpovědnosti. Dlouho to bylo beztrestné.

Je velikou otázkou, zda zaklínáním se ochranou demokracie nekryjí investigativci ve skutečnosti také prosazování a obhajobu skupinových zájmů, někdy dokonce zájmů osobních. Média jsou přece konkurenční prostředí a každý v nich si buduje kariéru, chce udělat dojem a mnozí touží po moci. Hodně vysílacího času spotřebovala Česká televize (rozhlas a deníky nezůstaly stranou) vyprávěním o tom, že jedna česká novinářka byla vyslýchána slovenskou policií v souvislosti se svou spoluprací s Kuciakem. Jestliže přistoupíme na to, že je prvořadým úkolem policie vypátrat vraha, nechápu, co je nepřípustného na tom, že chce zjistit skutečnosti validní při vyšetřování i tím, že prověří novinářčin telefon. Novinářka by měla být vlastně ráda, že může něčím, co ani sama nepovažuje za důležité, případně přispět k odhalení zločince. Český rozhlas se před časem věnoval protestu několika novinářů. Byli pozváni k podání vysvětlení na policii. Přiznali, že je to rutinní praxe a že se tak děje běžně při vyšetřování různých kauz. Jenže, světe div se, tentokrát se policisté ptali nějak dotěrněji. Proč asi? A máme tu přelet nad čapím hnízdem. Občane, zmobilizuj se, sahají ti na investigativce.

Nakonec chci zdůraznit, že nesměšuji naše investigativní novináře s dokumentaristy, kteří dlouhodobým a mnohdy riskantním úsilím dokáží objevit zhoubný společenský fenomén. Fenomén není kauza. Dokumentaristů si vážím.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.