Minulý týden proběhl ve znamení neuvěřitelného mediálního a politického tance na téma volby nových členů Rady České televize. Z celkového počtu 86 uchazečů vybral volební výbor 18 kandidátů, o nichž definitivně rozhodne za pár dnů plénum Poslanecké sněmovny. Některá média tuto „předvolbu“ komentovala tak, že jde o rozbití „ďábelské koalice SPD, KSČM a ANO“. Zeptali jsme se tedy přímo jednoho z údajných „dábelských spiklenců“, poslance Jiřího Kobzy (SPD), proč podle něj vlastně celá tato bouře nastala.

„K primitivním floskulím typu ,ďábelská koalice´se nevyjadřuji. To je triviální novinářská zkratka a zároveň výraz jejich propagandistického vidění světa. K věci samé: V první řadě je jasné, že si mnozí politici, zejména ti z okruhu tzv. demobloku, představují, že Česká televize je zde od toho, aby jim zajistila v příštích volbách lepší umístění a snad i vládu, a Rada ČT by na to měla dohlížet. To je ovšem podle mého postoj značně bolševický, připomínající časy, které jsme prožívali před 30 lety, kdy tehdejší média skákala, jak vedoucí strana pískala. Na místě zaměstnanců ČT bych se docela urazil, protože zde se jim zcela jasně a veřejně dává jakýsi politický úkol, který mají plnit za dozoru příslušných, partajním klíčem zvolených radních. Což je, mimochodem, v příkrém rozporu s dikcí zákona o ČT a také s veškerou rétorikou a novinářské nezávislosti, kterou slýcháme nejčastěji právě zevnitř ČT.“

Chcete tím naznačit, že vlastně ona klauzule v zákoně o tom, že do rady mají být voleny osobnosti navrhované občanskou společností – církvemi, zájmovými spolky atd., která se tam dostala po tzv. televizní krizi počátkem roku 2001, je chápána ze strany politiků jen jako pokrytecky zneužívaná hra na občanskou společnost, ale skutečnost je jiná?

„Nechci nic naznačovat. Ale podle vyjádření různých kolegů poslanců napříč politickým spektrem, a konec konců i z logiky zákona plyne, že finální rozhodování politické bude. Ale to je přece výraz toho, že zatím ještě žijeme v demokracii. Jak správně před pár dny řekl Štěpán Kotrba v České televizi, zpochybňovat kompetenci občanů k výběru kandidátů do Rady ČT je v principu totéž, jako zpochybňovat všeobecné volební právo. Nemůže být každý volič expertem na státní rozpočet, proto si volí své zástupce do Parlamentu. Ano, demokracie je, jak se říká, systém nedokonalý, ale lepší jsme nevymysleli, a tak na ni neútočme. Je to jediná ochrana a záruka, že můžeme žít svobodně.“

Vámi citovaný pan Kotrba také kriticky mluvil o meritokracii, elitokracii a jiných systémech vládnutí. Nepřipadá vám boj o Radu ČT právě jako projev určité skupiny politických a ekonomických zájmů opanovat postupně jednotlivé segmenty společnosti – počínaje televizí či médii obecně – a konče třeba vyvlastňováním soukromého vlastnictví…

„Přesně, a to už tady taky bylo. Pro nás, co si to pamatujme, je to dostatečné sérum před levicovým idealismem a sociálním inženýrstvím, který provozují čerstvě například Piráti. To oni jsou nejchytřejší, mají nejlepší recepty a tím pádem zřejmě i nárok vládnout. A mnozí mladí lidé bez zkušeností jim to berou, třeba jen proto, že někteří vypadají nekonformně. Ale jejich slovník je jak z brožurek pro stranické vzdělávání z let sedmdesátých. Toho je třeba se obávat. Protože když tyhle snahy najdou svůj průchod - třeba právě k médiím, získají další pole vlivu. Nechci hádat, kam by to pak mohlo dojít.“

Co byste tedy radil v případě voleb do Rady ČT jako optimální řešení?

„Jednoduché konzervativní setrvání na statu quo. Ačkoli se mi platný systém nemusí do detailu líbit, stanovuje jasné postupy. Občanská společnost navrhuje, volební výbor návrhy zužuje a plénum Sněmovny volí. Všechny ty politické agitace okolo toho jen nesmyslně zvyšují domnělý význam této v podstatě banální volby pro naši společnost. Já se obvykle pohybuji v rizikových sférách zahraniční politiky, a věřte mi, že bychom se měli spíš zajímat – i ve svém vlastním bezpečnostním zájmu – o dění v Sýrii, Iránu či Palestině. Nějaká ČT je proti tomu jen dětská hra s kyblíčkem na pískovišti.“