V březnu už podle statistik MF drželi celkem více než 47 % všech korunových státních bondů, což se samozřejmě nemohlo neprojevit na jejich ocenění, respektive výnosech. Velká část křivky se tak nacházela v záporu, nicméně s ohledem na víru v budoucí zhodnocení koruny investoři tento problém až tak neřešili.

Po uvolnění koruny se zahraniční investoři začali z dluhopisového trhu stahovat. Jen během dubna se jejich pozice zmenšila o 24 mld. korun a na dluhu se již podíleli „jen“ ze 45 %. Exit tak nebyl spouštěčem masívních výprodejů ani bondů ani vlastně samotných korun a už v květnu se zájem nerezidentů o české papíry zase viditelně zvýšil. Téměř celou částku, které se v dubnu zbavili, v květnu zase nakoupili a průměrné výnosy tak znovu stlačili do záporu. Ukazuje se tak, že samotný exit a následné posílení koruny vytvořil pro některé investory příležitost k odchodu, pro jiné zase pro rozšiřování pozic.

Bondové investice sice reprezentují jen menší část z před-exitového přílivu likvidity na trh, nicméně mohou alespoň naznačit, že samotné uvolnění české měny a její následné posílení o více než tři procenta ještě samo o sobě nemusí vyvolat masívní výprodeje, respektive realizaci zisků a úprk zpět do zahraničí. Zvláště ne, když se koruna může stát ještě atraktivnější poté, co ČNB zvýší své úrokové sazby – jak to posledně jasně řekl guvernér. Vidina rozšiřování úrokového diferenciálu se tak může stát lákadlem pro ty, kteří to na koruně ještě nezkusili. O to více bude příští týden po inflačních datech zajímavé, zda ČNB vydrží její odhodlání sazby zvyšovat. Prozatím centrální banka považuje masívní korunové pozice za proinflační riziko, jenže jejich dosavadní nelikvidování spíše svědčí o riziku protiinflačním. Alespoň prozatím.

Petr Dufek
finanční analytik