O letošním Českém slavíku jsem už psal v souvislosti s vystoupením Karla Janečka. Ale jeden čtenář mě upozornil, že letos proběhla i jiná změna. Od svého založení v roce 1962 probíhal Zlatý slavík tak, že se prostě sečetly hlasy, které přišly nejdříve poštou, pak i elektronickými kanály. Karel Janeček to nahradil svým příšerným nepřehledným systémem, kdy má každý více hlasů a házejí se hlasy pozitivní a negativní. Samozřejmě, že je to velmi náchylné k manipulaci, resp. principiálně nekontrolovatelné (nemůžete sečíst, jestli počet hlasů odpovídá počtu hlasujících). Kromě toho ale vidíme, že to vyřadí zajímavé lidi. Zbyde jenom průměr, totální šeď. Všechno, co je jakýmkoliv způsobem zajímavé, je vyřazeno. Šeď, šeď a zase jenom šeď.

Kdyby se takový systém podařilo prosadit v politice, byl by to efektivní konec demokracie. Zmizelo by to, čím je demokratické rozhodování silné, a sice to, že při lidovém hlasování se dostávají ke slovu různé skupiny a různé úhly pohledu a že výsledek je jakýmsi pomyslným součtem. V Janečkově systému se různé skupiny a různé úhly pohledu navzájem ruší. Nikdy a za žádných okolností by lid nemohl nic prosadit. Zmizela by už i volba mezi vousatým a dredatým. Zůstaly by jen zákulisní hry.

Zlatý slavík je dnes už okrajová záležitost, nicméně ukazuje, že v umění působí Janečkova metoda ještě větší škodu. Umění je přece ta část života, kde by mělo být vyzdvihováno to, co je zajímavé, originální a neobvyklé. Kde by se mělo cenit, když někdo přijde s něčím novým. Tohle se podařilo potlačit. Vyhrávají jména, která všichni znají a která nebudí žádné emoce. To už není jen problém hloupého systému. To už je výpověď o hloupých lidech, kteří jsou schopni něco takového zavést.

(zdroj: petrhampl.com)