Jeden čtenář mi zase včera vytknul, že nechci akceptovat konspirační vyprávěnky. Pokusím se tedy znovu vysvětlit, v čem je problém.

Nejde o to, že zaznívá něco, co zní nepravděpodobně až fantasticky. Nejde o tvrzení, že svět je řízen tajnou spikleneckou skupinou. Nejde o to, že někdo tvrdí, že očkování je součástí zločinného záměru vyvraždit lidstvo. Nejde dokonce ani o děti držené v podzemních jeskyních, aby si z nich Bill Gates vyrobil adenochrom. Nevadí, že to zní bláznivě. Spousta dnes všeobecně akceptovaných věcí zněla kdysi bláznivě.

Požaduji ale, aby každé z těch tvrzení bylo posuzováno a ověřováno stejným způsobem, jako jakékoliv jiné tvrzení. V tom je jádru sporu. Protože konspirační teoretik neustále vznáší nárok, že pravdivost jeho tvrzení nesmí být ověřováno. Je to přece úplně jasné. A pokud vám to jasné není, jste zmanipulovaná ovce. Takoví lidé se pak sdružují do skupin, kde se navzájem ujišťují, že je přece úplně jasné, že Američani nebyli na Měsíci, Dvojčata nespadla nárazem letadel, při střelbě v mešitě na Novém Zélandu byly v pytlích gumové modely mrtvol atd.

To dělá konspiratika konspiratikem. Nikoliv zdánlivě bláznivá teorie, ale to, že tu teorii odmítá vystavit standardnímu posouzení.

Mnohokrát jsem se pokoušel s těmi lidmi normálně debatovat a společně dát jejich teoriím racionální základ. Během covidových let jsem takových rozhovorů absolvoval desítky. A pokaždé to vedlo k jednomu ze dvou konců. Buď se můj partner v diskuzi urazil a prohlásil, že se se mnou dál nebude bavit. On je přece osvícený a nemusí nic vysvětlovat. Nebo uznal, že mám pravdu a začal se mi vyhýbat. Pak si přečetl pár článků konspiračního bulváru, tam se ujistil, že vakcíny jsou opravdu smrtící (a že to prý dokonce říká osobně Bill Gates) a zase se cítí šťastný.

Respektuji takový životní postoj, ale nemám žádný důvod se toho účastnit.

(zdroj: petrhampl.com)