Vláda Andreje Babiše dosáhla s nouzovým stavem jen toho, že máme nejvyšší počty zemřelých, v porovnání se světem jsme asi třetí(!), a máme prý nemocnice na pokraji kolapsu. Vláda vybrala jednu část společnosti – malé podnikatele a živnostníky, a ty obětovala na oltář „ochrany zdraví“. Zavřela krámky, provozovny služeb a hospody, zakázala provoz lyžařských areálů, posiloven a všech sportovních zařízení, ovšem vyjma těch pro profesionály. Vláda zakázala i provoz veškeré kultury! Zavřela divadla, kina, koncertní síně či hudební kluby. Nekonají se festivaly, lidové slavnosti, nezpíváme, netančíme, nebavíme se. A jistě nesmíme zapomenout na děti, které jsou už téměř rok bez školy, a dokonce nesmí děti ani venku sportovat!

K čemu tedy byl vládě nouzový stav, když jím jen dokázala zlikvidovat malé české podnikání a poškodit gramotnost a zdraví dětí.

Zachránila vláda nouzovým stavem někoho? Ne, nikoho nezachránila a naopak, nouzový nenouzový stav, vláda nechává staré a nemocné lidi v pečovatelských domech na pospas covidu.

Pomohla vláda nouzovým stavem někomu? Ano, nouzový stav byl velkou pomocí – několika oligarchům a podnikatelům se zdravotnictvím. Je typické, že celá země zchudla, ale premiér Babiš zbohatl. To je pomoc nouzového stavu, k tomu Babiš, Prymula, Havlíček a další potřebují nouzový stav.

A teď nouzový stav skončil a okamžitě se ozývají mudrcové, kteří „rozumně“ zvažují, že to možná nebylo dobře, a co prý bude potom atd. Tedy zaprvé je nutné zopakovat, že nouzový stav nic dobrého nepřinesl, tedy není důvod jej prolongovat. A za druhé, jen bez nouzového stavu se může naše česká společnost konsolidovat a vrátit k normálnímu fungování.

Vláda nás, občany, musí informovat, musí s námi jednat s respektem a musí nás umět přesvědčovat o užitečnosti svých opatření. V nouzovém stavu nic takového nemusí, to jen zakazuje a přikazuje.

Spousta komentátorů začne v tomto okamžiku tvrdit, že u nás to jinak nejde, protože jsme neukáznění. Tvrdím, že to je lež, takový společenský masochismus. My Češi jsme ukáznění, jsme možná disciplinovanější než pověstní „ordnung“ Němci. Vzpomeňme si na jarní koronakrizi, na chování lidí v ní. A podívejme se i na současnou situace – jen několik desítek podnikatelů, zahnaných vládu do kouta a v zoufalé situaci, porušilo vládní nařízení. Jinak vše při starém: V tramvaji, v metru, na úřadě, v krámech – všude lidi v rouškách, nikdo se nechová bezohledně k ostatním. Před malým řeznictvím stojí fronta několika lidí, kteří trpělivě čekají, až budou moci vstoupit, protože počet osob v krámě je omezen. To samé v lékárně nebo v optice. Jen těch pár případů porušení často nesmyslných zákazů (no uznejte, zavření lyžařských areálů, to je přece nesmysl!) je vládou a rádoby spravedlivými občany zneužit k tomu, aby nás, Čechy označili za nespolehlivé a neukázněné.

Jak z toho ven, co dělat? Otevřít ekonomiku a vydat k tomu rozumná pravidla ochrany zdraví. Máme nosit roušky? Budeme je nosit. Máme mít ve frontách odstupy? Budeme mít odstupy. Máme mít omezené počty zákazníků v krámech či hospodách? Budeme to dodržovat. Ale musíte nás nechat žít!

A co na to vláda ČR? Odmítnutím nouzového stavu dostala negativní odezvu společnosti a vysvědčení za svou neschopnost, v které ji ano nouzový stav k ničemu nebyl. Místo rozumného přístupu, místo toho, aby se začala chovat jinak, když dosud to nebylo efektivní, jede si ve svých kolejích zloby a arogance. Vláda teď hledá cestu, jak všechno znovu zavřít, vláda jen hledá cestu, jak si nad společností udržet moc.

Podnikatelské odbory vzkazují vládě: Nechali jste zkrachovat desítky tisíc živnostníků a podnikatelů. Další firmy a živnosti to čeká. Předvádíte se v televizích s „programy podpory“ které nám nepomáhají, chlubíte se, kolik peněz jste do nich „nalili“, ale ony k nám nedotekly. Statisícům občanů jste zakázali podnikat a k ničemu to nevedlo. To podnikání je ovšem naše práce, kterou jste nám vzali. Vládo, přestaň se vymlouvat na nouzový stav a vrať nám práci!

Radomil Bábek
předseda výboru Podnikatelských odborů