Omyl číslo jedna. Volby evidentně přispěly k rozdělení společnosti na dva tábory a mýlí se všichni ti, kdo předpokládají, že brzy dojde k vychladnutí hlav a k všeobecnému smíření. K vytvoření nějakého národního týmu nedojde. Ještě před volbami existovaly náznaky, že tradiční rozdělení na levici a pravici přestává hrát roli, protože problémy jsou globální a exponenti obou táborů postupně dojdou k tomu, že musí na ně společně hledat odpovědi. Jenomže nový prezident se sám ihned deklaroval jako hlavní reprezentant levice a rozpoutal boj s pravicí, jenž zřejmě nezůstane bez odezvy.  

Jestliže se tady někdo chystá na politickou likvidaci pravice a používá k tomu i dezinformace a fámy, včetně falešných nacionalistických a šovinistických argumentů, nemůže očekávat trpnou a poraženeckou odezvu. Mnoho lidí si myslí, že na čase, aby se každý zařadil do jednoho či druhého tábora, do tábora levice či pravice. Včetně těch, kdo tak dříve nechtěli učinit. Navíc by zřejmě bylo potřeba, aby se pravice, či to, co z ní ještě zbylo, sjednotila na společném postupu. Zatím tomu ovšem nic nenasvědčuje, protože chování TOP 09 je mimořádně krátkozraké, chtít profitovat na úkor upadající ODS tváří v tvář vítězné levici, je vskutku ubohá taktika.   

Omyl číslo dvě. TOP 09 údajně chce předčasné volby, protože by prý na nich mohla vydělat . Tento omyl šíří zastánci levice, protože té k úplnému ovládnutí politické mapy Čech chybí už jen Poslanecká sněmovna a vláda. Jenomže vzhledem k tomu, že je u nás parlamentní demokracie, jsou to rozhodující instituce. Situace TOP 09 není tak růžová, jak si mnozí myslí a v parlamentních volbách by patrně neuspěla. Jako velký stín na ní totiž ulpěla činnost asociálních ministrů jako například byli Drábek – doposud je místopředsedou strany - nebo jeho současná nástupkyně Müllerová, nebo některých z jejich náměstků, jako byl zatčený náměstek Šiška. Obecně řečeno, kdo z ministerstva práce a sociálních věcí připravoval spolu se soukromou finanční institucí, která je filiálkou zahraniční finanční insituce , akci S-karet, udělal řadu chyb či dokonce nezákonných kroků.  

A protože přes S-karty měly být posílány i důchody – a já si vždy představím nějakou osmdesátiletou důchodkyni, která v životě neměla bankovní konto a vůbec neví, co je to bankomat, která navíc, protože velmi špatně vidí, ho nemůže vůbec obsluhovat – je třeba takový projekt označit za asociálně zločinný. Je proto možné, že TOP 09 bude nakonec volit jen malá skupina lidí, která je přesvědčena, že důchodová reforma byla výborně připravená, že zvýšení DPH bylo nutné, že důchodci potřebovali ještě snížit životní úroveň atd. To, že v čele TOP 09 bude nadále Karel Schwarzenberg, nemusí znamenat žádný zásadní bonus. Byl by to skvělý prezident, ale jako předseda vlády? Existují o tom pochybnosti, ostatně jsem slyšel, že TOP 09 by nepomohl ani sv.Petr, kdyby stál v jejím čele. Takže informace, že TOP 09 chce předčasné volby, je zbožné přání propagandistů levice, kteří chtějí přivodit pád vlády.  

Omyl číslo tři. Spočívá v názoru, že se prezident Klaus chce vrátit do české politiky s podporou Miloše Zemana a to znovu do čela ODS. Tento omyl je další záměrně šířenou dezinformací těchže propagandistů levice. Václav Klaus je natolik inteligentní a zkušený politik a dobře ví, ODS se nachází v téměř nezadržitelném sestupu. Navíc jistě dobře ví, že k tomuto sestupu on sám vydatně přispěl. Jeho neustále výpady proti ODS a jejímu předsedovi podrývaly snahy o obnovu strany. Václav Klaus ji sice nikdy nechtěl úplně potopit, protože mimo ODS nemá žádnou silnější stranu, která by ho podporovala, ale také ji nechtěl ani výrazněji pomoci. Stávající koalici sice vždy nakonec podpořil, ale jenom proto, aby ještě přežila do konce jeho mandátu. Bylo mu přitom patrně zřejmé, že se do ODS už nemůže nikdy vrátit. Proto také jako deklarovaný pravicový politik podpořil nakonec levicového kandidáta na prezidenta, což byl v politice velmi neobvyklý tah. O nemožnosti návratu rozhodla pak jeho nešťastná amnestie, kterou, respektive její část, i nový prezident Zeman označil za zločin. Jaké jsou tedy jeho plány?  

V Evropské unii má pověst politika, který vždy Unii kritizoval, přál si rozpad eurozóny či dokonce Unie samotné na jakousi zónu volného trhu. Podobných izolovaných postav je v Unii celá řada, dokonce mají i menší politické strany. Chybí jim ovšem nějaká reprezentativnější postava, která by jim dodala větší váhu. Bývalý český prezident by tady jistě našel své uplatnění. Proto se domnívám, že Václav Klaus neskončí v bažinách české politiky, ale vydá se na evropskou scénu.  

A konečně existuje ještě jeden mýtus, že se nový prezident bude chovat jako rozumný státník, vědomý si své odpovědnosti za stav země. Netvrdím, že tomu tak nemůže být, ale v duchu známé metody profilování osobností bych si dovolil na závěr několik poznámek v tomto směru. Představme si politika, jenž dá dohromady z beznadějných politických uskupení jednu velkou politickou stranu a dovede ji až do vlády. Po čase předá vedení strany jinému politiku z této strany a ten díky jeho podpoře opět vyhraje volby a stane se předsedou koaliční vlády. Jenže v té době se blíží prezidentské volby a všichni se bojí, aby se prezidentem nestal obávaný pravicový politik. Nikdo však proti tomu nic vážného neudělá. Na Hradě mluví o možné kandidatuře paní Albrightové a prezident nechce nikoho ani označit jako svého nástupce. Našeho politika ve chvíli volby téměř všichni opustí a ten odchází, aby v duchu přísahal pomstu. Rodné straně se od té chvíle systematicky mstí a podrazí ji u každých voleb. Po zhruba deseti letech na politické periferii se ale náhle stane prezidentem. Co se dá od něj očekávat? Rozumné státnické postoje?  

Patrně ne. Především mu totiž půjde o to, aby dokázal, že měl vždycky pravdu. Nesen pocitem, že je prvním přímo zvoleným prezidentem, který není zavázán žádné parlamentní politické straně, si bude myslet, že je to možná sama Boží prozřetelnost, která mu nyní umožní konat velké skutky a všem vyjevit svou doposud zneuznanou velikost. Co se ještě dá od něj očekávat? Všechno a nic, v mnohých věcech má pravdu, ale především jde o to, aby se naučil prosazovat své záměry v rámci ústavního pořádku, což mu nepochybně bude dělat problémy. Z tohoto improvizovaného profilu se ovšem nedají vyvodit téměř žádné závěry do budoucnosti. Pouze to, že se všichni mají na co těšit. ODS, ČSSD, strana Lidem, žurnalisté atd. atd. Na druhou stranu lze ovšem také říci, že dostanou, co si zaslouží.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele