Ministerstvo kostlivců nedáme…! Ale my ho chceme…!

Premiér Babiš je sice po bruselském knockoutu, kdy byl donucen eurovyděrači připojit Českou republiku k euroatlantickému honu na ruské čarodějnice, stále otřesený a jeho politické obranné instinkty jsou ještě matné, nicméně má tuhý kořínek. Nehorázný Hamáčkův hlad po stále ještě personálně Chovancově ministerstvu vnitra narazil. Babiš projevil aspoň zbytek pudu sebezáchovy.

Vyjednávání o vládní spoluúčasti ČSSD s Hnutím ANO se vlastně ani vůbec nekonalo, šlo jen o divadélko pro veřejnost a pokus o získání času. Po uplynulém volebním období má totiž pan Babiš zcela jasno, jaké jsou socialistické „programové průniky“ mezi ANO a ČSSD, stejně i o charakterových a lidských „hodnotách“ Hamáčkovic sobotkovců.

Premiér je sice téměř na kolenou, vehementně zfackovaný z bruselského Reichu, z Londýna i z New Yorku, ale drzosti domácího oranžového trpaslíka si přece jen už líbit nenechal. Tedy zatím, než západní političtí mafiáni za Andym zase přijdou s nabídkou, „kterou nemůže odmítnout“. Tak či tak, uchránil zatím svou vládu v demisi, nevydal Hamáčkovi ministerstvo, prostřednictvím kterého vedl exministr Chovanec veškeré útoky proti Babišovi, ale i obecně proti všem občanům tohoto státu. (Jen si připomeňme např. likvidaci Šlachtova ÚOOZ nebo třeba vznik Jandovy cenzorské inkvizice v gesci MV.)

ČSSD stále ve sjezdu, stále ve sjezdu…

Hamáčkovy ublíženecké tirády na pokračujícím sjezdu ČSSD v Hradci králové by byly úplně k smíchu, kdyby z nich na hony nečišelo kolaborantské sebevědomí. „Tak ty mi dáš jenom pět kyblíčků a ten nejhezčí mi ale nedáš?! To teda jenom počkej, až to řeknu (Merkelovic) mamce…!“ Že se k tomu frackovskému ryku připojil z „obměněného“ vedení ČSSD i statutární místopředseda a v případě, že přítel Hamáček skončí třeba na záchytce i zastupující šéf ČSSD Zimola, je varující.

Popravdě řečeno je však třeba přiznat, že prostřednictvím vnitrostranických voleb místopředsedů je malinko patrné, že členská základna i část sjezdovníků už je konečně nohama na zemi. Voliči v čudu, koryt málo a ti, co to zavinili mlaskají méně nebo dokonce přestali mlaskat nahlas. Či mlaskají z doslechu, jako poslanec Sobotka, který se raději vidět ani nenechal. Tak tedy dobře, ať to zase pospravují druzí… Ale pod dohledem!

A tak byla na post místopředsedkyně zvolena třeba Jana Fialová. Jejím profesním zájmem je školství a od řečnického pultíku hned udělila docela hezkých, verbálních pár facek likvidátorce českého školství, bývalé „inkluzivní“ ministryni Valachové. „Vy tedy říkáte, že se za současný stav školství nemáte za co omlouvat. Tak to já se omlouvám každý den…“ děla nová místopředsedkyně adresně a příkře, paní Valachová jen zamrkala. (To byla věru jiná káva, než čtvrteční vyznávání lásky mezi panem Pehem a paní Valachovou na obrazovce ČT 24. Tam se také hodnotilo „vyjednávání“ v duchu: „…já musím dát za pravdu panu Pehemu,“ zamilovaná očka, duševní polibky…)

Též zvolení sociálnědemokratického weltera a „v mezích zákona“ občas „mírně pokrokově“ rebelujícího Jaroslava Foldyny hned v prvním kole bylo Hamáčkově kamarile něco jako políček v přímém přenosu. Své další působení v ČSSD označil sám Foldyna za výzvu k práci a změně ve vztahu k voličstvu, jemuž se musí naslouchat, musí se měnit program v jejich zájmu a nechovat se papalášsky. „Jinak by se taky mohlo stát, že tento sjezd ČSSD by klidně mohl být i posledním sjezdem,“ zakončil boxer své první posjezdové interview, vzápětí pak nonšalantně odkráčel od poněkud strnulé ruky s napřaženým (zřejmě také šokovaným) mikrofonem.

Nakonec zase „zachraňoval“ situaci přítel Hamáček, jenž popřel vtíravý dotaz reportérky, že snad nebyli zvoleni ti praví, jeho hamáčko-sobotkovští nominati a zda je s volbami tedy spokojen. Nu – jak jinak. Samozřejmě, že je spokojen, tým je pestrý, pracovitý přítel předseda se těší. Prý… A taky se prý nevylučuje, že vládní handrkování s premiérem Babišem možná bude mít další kolo. Či rovnou několik… Nu, vypadá to – hm..., pestře...?