Některým mužům je povolávací rozkaz předán rovnou na ulici, jiným v jejich zaměstnání, dalším zase například za jízdy v hromadné dopravě, popisuje v rozsáhlém materiálu ukrajinský list Vesti. A ptá se: „Stane se tak armáda bojeschopnější? Správná odpověď zní -- samozřejmě, že ne. Proč? Protože výsledkem je, že se s každým dnem do armády dostává stále více nemocných, alkoholiků, narkomanů a obecně všech, kdo válčit vůbec nechce. Chápou to na vojenských správách? Chápou. A proč se tedy chovají dál úplně stejně? Správná odpověď… chybí.“

„Mého příbuzného verbíři vojenské správy chytili, když šel k zubaři. Vyzvali ho, aby jim ukázal doklady, prověřili si ho ve své evidenci a sdělili mu, že se na něj vztahuje mobilizace. Okamžitě mu vyplnili povolávací rozkaz, naložili do mikrobusu, v němž už sedělo šest nebo sedm podobně vylekaných chlapců, a odvezli je všechny na vojenskou správu. Lékařská prohlídka byla rychlá: „Stěžuješ si na něco? Ne? Schopen!“ citují Vesti Vladimira z Charkova. „Proč ale brát do armády lidi, kteří sloužit nechtějí? Jaká asi bude jejich motivace po zkušenosti s takovými „autobusy štěstí“? Při první příležitosti dezertují nebo se vzdají do zajetí! K čemu jsou tam vojáci s chronickými nemocemi? V současnosti tam přece mají sloužit zdraví vojáci a ne živé terče!“

Zaměstnanci vojenských správ se o podobných případech odmítají bavit, protože se bojí, že by na frontě mohli skončit sami, konstatují Vesti. Ve výsledku se tak velitelé přímo na bojišti chytají za hlavu, protože pět až deset procent nově povolaných vojáků musejí sami vyloučit hned po jejich příjezdu. U dalších se pak za nějakou dobu začínají projevovat choroby typu epilepsie nebo jiné nemoci, včetně těch psychických. „Měla jsem tu případy tuberkulózy, žloutenky a dokonce i AIDS,“ popisuje situaci lékařka jedné z divizí za podmínky, že její jméno nebude zveřejněno. „Umíte si představit, jaké to musí být, když zjistíte, že váš parťák na palandě má nakažlivou formu? Už se stalo mockrát: přivezou nám z vojenských správ kluky, oni nám řeknou své diagnózy a my je pošleme šupem zpátky. A za nějaký čas nám ty samé kluky vojenská správa přuveze znovu! To už tady ale jen tak stojí a na nic si nestěžují. Proč? Vědí, že by je tam klidně přivezli i potřetí.“ (Oficiální statistiky neexistují, ale podle údajů, které zveřejnila poslankyně a lékařka Olha Bohomolecová například při čtvrté vlně mobilizace lékařskými odvodovovými komisemi prošlo 117 tisíc lidí, přičemž 53 tisíc z nich bylo uznáno jako schopných služby. Mezi hlavními příčinami razítka „neschopen“ byly uváděny psychické choroby (32 procent, což samo o sobě vyvolává podezření z korupce), srdeční choroby (31 procent) a choroby nervové soustavy s 22,7 procenta.)

Podobné „zázračné uzdravování“ má pomoci naplnit cílem šesté mobilizační vlny, která má nahradit vojáky z loňské, třetí mobilizace. Celkový počet mužů, které mají vojenské správy nabrat, se oficiálně neuvádí, i tak se ale plány plní stále hůř, a to obzvláště ve městech. Například v některých čtvrtích Charkova vojenské správy splnily plán jen na 22 procent. „Vojenské správy žene snaha splnit plán za jakoukoli cenu,“ vysvětluje lidskoprávní aktivista Eduard Bahyrov. „Projevují služební zápal, pracují na zsíkání další hvězdičky a vědí, že jejich nadřízení ani prokuratura žádné větší námitky mít nebudou.“ Nicméně lékařské komise pod vojenskou správu nespadají, teoreticky by tedy mohly pracovat nezávisle, a tak vysvětlení jejich horlivosti lze najít jen v korupci, podotýkají Vesti. „Taktika je jednoduchá – je třeba na frontu posílat jedny, aby se druzí báli a platili. Dnes už pro nikoho není tajemstvím, že práce na vojenské správě je lukrativní džob. V průměru se za zneschopnění – v závislosti na oblasti či městu – bere od 100 do 500 dolarů. Třeba v Lucku prý lékaři doslova stojí ve frontě, aby mohli zasednout v odvodové komisi.“

Andrej, bývalý zaměstnanec vojenské správy v malém městě, konstatuje, že korupce v této sféře je stejná, jako v celé společnosti: „Vojenské správy nebyly na válku připravené. Ten náš měli loni dokonce rovnou zavřít. Vždyť vláda ještě donedávna tvrdila, že namísto armády už zanedlouho budou stačit jen profesionální vojáci. Že by přišla mobilizace, nikoho ani nenapadlo. Na jaře na naší vojenské správě mělo pracovat 54 lidí, ale byli jsme tam jen čtyři. Neměli jsme ani počítačovou databázi, všechno jen na papírových kartičkách, část osobních spisů se někde ztratila, mnohé adresy neodpovídaly skutečnosti. A tak se povolávací rozkazy dál rozesílají podle zastaralých údajů. Třeba i těm, kdo už jsou deset let po smrti.“

Situace často využívají i místní orgány pro své vlastní zájmy. Jejich zvolená moc závisí na náladě lidí a těm se do mobilizace příliš nechce. Ve výsledku se tak městské rady naučily využívat války jako cesty, jak ulice svých měst zbavit alkoholiků a násilníků.

„Funguje to asi takhle,“ popisuje Andrej. „Volají z velitelství, že je třeba splnit plán, a tak musíme povolat všechny. Když všechny, tak všechny. Končí to ale tím, že se na vojenské správě objevují lidé totálně na plech, a tak je zase posíláme domů. Pak ale znovu volá velitelství, že neplníme plán a že je to náš šlendrián. Povolávají na kobereček, kritizují, hrozí, že nám seberou prémie. Kde ale máme vzít normální mládež? Zdraví na vojenskou správou nejdou. Vlastně ani nevím, jestli jsou ještě vůbec na Ukrajině,“ přemítá Andrej. A na otázku, zda si uvědomuje, jak nebezpečný je alkoholismus v armádě, kývne: „No bodejť. /Podle našich odhadů nebojové ztráty činí pět procent, přičemž důvodem je i alkoholismus. Máme případy, kdy užralí stříleli po vlastních. Vzpomeňte si na případ, kdy jeden děda přinesl na kontrolní stanoviště granát ve sklenici s medem a spáchal teroristický útok. Víte, jak to bylo doopravdy? Vojáci se ožrali a začali soutěžit, kdo z nich rychleji vytáhne pojistku a pak granát zneškodní. Nestihli to. Proto bylo potřeba si vymyslet toho dědu a med.“ Problém je v tom, že Ukrajina je obecně alkoholický národ, konstatují Vesti s tím, že je na předních místech v Evropě co se týče spotřeby alkoholu mezi mladistvými. „A tak se potvrzuje pravidlo – jaká země, taková mobilizace,“ míní list.

Všechny zdroje, s nimiž Vesti hovořily, se přitom ale shodují v jednom: dříve to bylo horší. Při minulých mobilizacích některé vojenské správy posílaly lidi do války bez jakéhokoli lékařského posouzení. Oficiální statistiky o počtech nemocných a boje neschopných, kteříé se ocitli v armádě, neexistují, ale v každém případě je řeč o stovkách a stovkách lidských životů a milionech zbytečně vyhozených hřiven. „Ale hlavním je, že lidé musejí mít motivaci,“ konstatují Vesti. „Musejí chápat, proč a kam je povolávají. A dokud bude stát zapomínat na své sliby ohledně žoldu či prémií za zničený tank, dokud bude jejich fyzickou a sociální ochranu pojímat ryze formálně, budou lidé před povolávacími rozkazy dál utíkat nebo dál „řešit problém“ pomocí úplatků.“   

A mezitím na Ukrajině a v okolí:

-- Ukrajinská armáda předává Severoatlantické alianci zkušenosti, jak bojovat s Rusy, tvrdí americký generál Ray Odierno, toho času na polygonu u Lvova. Státní zbrojovka Ukroboronprom zvýšila dodávky vojenské techniky armádě 36krát. I Porošenkův poradce přitom o bojové technice domácí produkce mluví jako o šrotu.

-- Na pomoc ukrajinské armáda přicházejí dobrovolnické jednotky čečenských islamistických teroristů, protože „vždy bojovali proti Rusku“.

-- Gruzínský exprezident v čele Oděské gubernie Michail Saakašvili pokračuje v „reformách“: propustil všech 20 zaměstnanců, kteří měli na „jeho“ úřadu na starosti vnitřní audit a spolupráci s bezpečností, přičemž jejich místa slíbil aktivistům, svým zástupcem jmenoval kamaráda ze studií, nechal v Oděse zlikvidovat „teroristickou skupinu“, přičemž mzdy Saakašviliho a jeho „antikorupčního“ týmu v Oděse vyplácejí Spojené státy. A zatímco se Saakašvili s Porošenkem přetahuje o titul „hlavního bojovníka s korupcí“, lídr Radikální strany Oleh Ljaško srší na adresu Saakašviliho a dalších Gruzínů vulgaritami a tvrdí, že Saakašvili létá do Kyjeva soukromým letadlem oligarchy a poslance Konstantina Ževaha.

-- Lídr „doněckých“ Alexandr Zacharčenko oznámil, že v souladu s Minskem 2 se místní volby na Donbasu budou konat 18. října. Podle Porošenka tyto volby ale dohodu Minsk 2 naopak porušují. Německo Kyjevu nicméně připomíná, že se zvláštním statutem Donbasu, který je už i v návrhu nové ústavy, se bude muset prostě smířit.

-- Na ukrajinských kontrolních stanovištích kolem Donbasu násobně roste cena úplatků za propustku a korupce obecně.

-- Další Gruzín v ukrajinském vedení, náměstek generálního prokurátora David Sakveralidze, oznámil konkurs na 700 postů prokurátorů a jejich náměstků, kteří mají působit na celé Ukrajině.

-- Kyjevem prošel pochod neonacistických žoldnéřských praporů, jimž podle Sunday Times dochází s Kyjevem trpělivost. Ukrajinské ministerstvo spravedlnosti současně odmítlo registrovat politickou stranu UNA-UNSO, protože jejich předchůdci za druhé světové války bojovali na straně Německa. Dvě žaloby prokuratura zahájila rovněž proti žoldnéřskému praporu Donbas.

-- Poté, co byl oligarcha Ihor Kolomojský dramaticky odstaven od kontroly ropného a plynárenského průmyslu, s ním premiér Jaceňuk počítá pro projekt gigantického ropného koncernu. Tlaky na svou demisi Jaceňuk odmítá s tím, že by to z jeho pohledu byla „vlastizrada“, nicméně post má prý jistý jen za podmínky, že i s celou svou Lidovou frontou přejde do řad Porošenkova bloku.

-- Petro Porošenko je si jistý, že Ukrajina bude pomáhat tranzitujícímu ruskému zemnímu plynu do Evropy i po roce 2019, kdy chce Gazprom trasu přes Ukrajinu uzavřít.

-- Velký rozruch vzbudil návrh zákona, který by na Ukrajině zakazoval nazývat Rusko Ruskem.

-- V Mykolajevu byli kvůli medializovanému přebírání úplatku propuštěni všichni příslušníci dopravní policie.

-- V centru Kyjeva aktivisté strhli bulharské vlajky, které jim ve večerním osvětlením připomínaly vlajku Ruska.

-- Ukrajinské ministerstvo kultury zveřejnilo seznam prvních 117 ruských umělců, kteří „ohrožují národní bezpečnost“ Ukrajiny. Plný seznam by měl být hotov na počátku srpna.

-- Jen 28 procent Rusů podporuje partnerství s Evropskou unií.

-- Evropská komise vyčlenila Ukrajině 600 milionů eur na „provádění reforem a podporu ekonomické situace“. Ukrajinská ekonomika si vede nejhůř na celém světě, soudí Bloomberg.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami