Zkrátím komentování druhé výměny na postu ministra školství. Ministr Balaš opravdu nebyl ve své funkci vidět, zda to bylo kvůli důsledkům jeho covidového onemocnění nebo kvůli tomu, že na tuto funkci nestačil, je už teď jedno. Vystřídá ho další podobný neviditelný člen vlády. Sice vysokoškolský učitel a rektor, ale vysoké školství je pouze zlomkem problému vzdělávání. Klíčové jsou základní a střední školy. O těch tito dva lidé nic specifického nevědí. Vnímají např. nářky rodičů nad v těchto dnech proběhlými přijímacími zkouškami na víceletá gymnázia? Jedna vzdělaná spisovatelka mi píše, že „jedenáctiletí uchazeči našli několik gramatických chyb v zadání“. Dodává, „sláva Cermatu, je to povedený podnik“. Udělá s tím nový ministr školství něco? Jsem si jist, že nikoli, stejně jako beznadějně promarnil svou roli předsedajícího Evropské unii v době našeho předsednictví. Začíná platit nová zákonitost: čím větší neúspěch v předchozí funkci, tím člověka posunout na funkci významnější.

Dlouhodobě si zoufám nad „vzpourou proti ekonomii“, nad nerespektováním elementárních pravd a potvrzených ekonomických zákonitostí. Tři malé příklady tohoto týdne:

1. Nadpis článku v E15 říká: „Jih EU maže obří dluhy, doplácejí na to lidé“. Podotýkám, že je to nějakým bystrým redaktorem udělaný nadpis jinak inteligentního článku, v němž nic takového napsáno není. Téměř česká klasika. Tomu „titulkáři“ musím sdělit, že když se nadělají dluhy, musí je někdo splácet. Nikdo jiný než „lidé“ dluhy splácet nemůže. Určitě je za nás nebude splácet umělá inteligence, v médiích nejčastější slovo posledních týdnů.