Pěkné české slovo důvěra pochází ze staročeského do-vierie. Znamená ochotu důvěřovat v jednotlivce, např. věříme v určitého politika, nebo důvěřovat konkrétnímu ucelenému kupř. sociálnímu aj. systému; třeba důvěřujeme policii, soudům, parlamentu, vládě apod. Mít důvěru znamená mít dobré jméno, mít čest, být spolehlivý, důvěryhodný. Pokud ztratí naši důvěru jednotlivec, tak se s ním přestaneme bavit, když významná část systému, stává se pro nás nedůvěryhodný celý systém.

Známy nám jsou četné aktivity politiků při cvalu za osobními privilegiemi. Jejich neodůvodněného chování jako VIP občanů; to je zkratka z anglického označení „very important person“, v překladu „velmi důležitá osoba“. Označují se tak kupř. osoby mající přístup na akce, kam jiní pozváni nejsou, nebo kteří si zaplatili vyšší třídu přepravy letadlem apod.

Politici nám mnohdy dávají najevo, že na rozdíl nich a jejich příbuzných my ostatní do vyšší, privilegované viptřídy, kam oni patří, pozváni nejsme, že tam nepatříme; jsme, jak říkají moje vnoučata, jenom nějaký nižší level. Nejsme důležití (ZDE). Místo roztahování svého politického chřtánu o jakýchsi VIP personách by se však měli snažit o lepší fungování příslušného sektoru hospodářství. Ale to se moc neděje. Občan jako nižší level je pro většinu z nich zajímavým voličem dva tři měsíce před volbami. Někdy nás zarazí bezmezná drzost některých politiků, vždyť co říci na tvrzení, že ten a ten politik, odsouzený za hospodářské trestné činy je, podle jeho politické souputnice, symbolem důvěryhodné a cílevědomé politiky založené na jasných hodnotách (ZDE).

Známy nám jsou četné aktivity politiků, když si ve chvatu plní své kapsy, nejlépe z veřejných prostředků. Je to specifický druh šmejdů – VIP šmejdi političtí, kteří slibují starost o blaho obecné, ale starají se o blaho své. Naplňování domácí ledničky za prostředky obecního reprefondu a užívání služebního auta pro drahé příbuzné je politický úpadek totální (ZDE).

Takže otázka zní, v čem je chyba? V nedostatku morálního kódu některých politiků. Žijeme v čase, kdy, bohužel, k občanskému statusu osoby politika nepřináleží morální kód, jímž by se politici řídili, kód, který by jim sděloval, že to a to se nedělá, že to není legitimní, byť je takové jednání kryto legalitou smlouvy. Kód, jenž by vymezoval, co občané považují za závazné, morální, správné, tedy co je pro ně legitimní; morální kód, který by politikům přikazoval naplňovat původní obsah politického jednání, totiž jednání pro blaho většího celku. Současná politika je převážně individuálním podnikáním na specifickém teritoriu, teritoriu politiky, s cílem výjimečného osobního nelegitimního prospěchu.

Gaunerství konkrétních politiků je ztrátou jejich legitimity; ovšem bez ní by neměli být voleni.

Masové očekávání radikální změny je vedeno potřebou vrátit reprezentativní politické moci důvěryhodnost.

(převzato z Profilu)