Prvním je to, že zlato nepovažuji za investici, ale jako komoditu, kterou si koupím a doufám, že její cena poroste. Nemovitosti majitelům vynáší nájmy. Akcie vyplácejí dividendy a firmy vyrábějí výrobky a služby, kterých si spotřebitelé cení. Dluhopisy a vklady u bank nesou úrok (alespoň to tak bývalo). Pokud si koupím zlatou minci, budu mít za deset let opět jednu zlatou minci. Tato mince mi nic nepřinese kromě potěšení z hezkého vzhledu.

Druhý důvod je daňový. Zlato je sice od DPH osvobozeno, stříbro a ostatní cenné kovy však nikoliv. Pokud si koupíte stříbrnou minci, pak pokud byste se ji rozhodli obratem prodat, dostanete zpět o čtvrtinu až třicet procent méně v důsledky DPH a marže obchodníka.
Třetí důvod je i možná konfiskace zlata vládou. To není jen problémem totalitárních režimů. Zlato sebral svým občanům i Franklin Delano Roosevelt, prezident Spojených států, v roce 1933, aby mohl oslabit americký dolar, jehož cena byla na zlato navázaná. V současném světě zní tato možnost ve zvuku třísměnného provozu rotačních tiskáren opět celkem reálně.

Posledním důvodem je i volatilita ceny zlata. Ta vystřelila téměř k 1900 dolarům za trojskou unci v roce 2011, nyní se obchoduje o třetinu levněji. Pro srovnání: pokud byste investovali do amerických akcií (S&P500), vydělali byste téměř 100 procent, tedy byste zdvojnásobili svou investici. V tomto časovém úseku by Vám zlato kupní sílu neudrželo, což je oblíbený argument zlatomilů.

Zlato je svým propadem v současné době o něco atraktivněji než před pěti lety. Stále si však myslím, že cenné kovy by neměly tvořit více než 5-10 procent celkového portfolia. Vybíral bych zlaté mince a slitky bez větší historické či umělecké hodnoty, aby opětovná konverze do peněz byla co nejlevnější. Zajímavým způsobem investice ale mohou být i samotní těžaři. Akcie Rangold resources vyrostly za poslední rok o 75 procent a za posledních 5 let ztratily deset procent, tedy výrazně méně než samotné zlato.