Stálo za to odskočit nejen od vlekle napínavého běhu namístě v amerických volbách, ale dokonce i od přenosu skvěle hrající Sparty na hřišti skotského Celtiku Glasgow, protože na ČT24 běželo mimořádné interview nového mladoboleslavského šéfa Thomase Schäfera. Německý předseda představenstva Auto Škoda představil to „německé“ v lepším světle, než by vyplývalo z palby odborového předáka Jaroslava Povšíka. U nás prostě vládne strach ze změn, což ostatně neplatí jen pro Škodu. Jenže čas letí a voda stoupá, jak praví známý výmluvný příměr, a elektromobilitě nelze utéct. Nejspíš ji nejde ani oddálit.

Klíčovou pasáž rozhovoru najdete na webu ČT, převezmu to doslova:

„Předseda představenstva Škody Auto zmínil, že automobilka letos splní (hybridy, elektrobateriemi, elektromobily) náročné emisní cíle, možná je i trochu překoná. Zároveň se domnívá, že se v Česku budou vyrábět oba typy pohonů (tradiční spalovací i pro elektromobily) v jednom závodu.

Zdůraznil, že pro automobilku není jiná alternativa než tyto emisní cíle splnit, aby přežila tlak a požadavky z Nového zeleného údělu (Green Deal) Evropské unie. V krátkodobém i střednědobém horizontu bude podle něho budoucnost jedině „elektromobilní“.

„Kriticky musíme revidovat předchozí plány, mysleli jsme, že budeme mít (na přizpůsobení) více času, ale aspoň víme, kam směřujeme,“ zmínil.

Od české vlády by uvítal, pokud by podporovala rozvoj infrastruktury, například trh dobíjecích stanic. Automobilka o jeho rozvoji jedná jak s kabinetem, tak se soukromými investory, a sama se ho také snaží rozvíjet.“ (viz zde)

Předchozí české plány, kdy jsme se Němcům posmívali za jejich úprk k elektromobilitě, tedy byly špatné. Musí se „kriticky revidovat“, čili zahodit. Podobně to dopadne i s českým odmítáním obnovitelných zdrojů, ale na to si ještě počkáme. První cíl nového šéfa Schäfera je však zřejmě splněn, když říká, že teď už „víme, kam směřujeme“. Jinými slovy, podařilo se mu, aby určitý okruh lidí, který o tom rozhoduje, se začal smiřovat s realitou. Co však s námi udělá tato nutná změna?  Pomůže nám, nebo nás poškodí? To je nesmírně důležitá otázka, vzhledem k váze automobilového průmyslu v české ekonomice.

Odbory v automobilce se změny technologie bojí, protože kdyby výroba probíhala v oddělených závodech, tak se ten morálně zastaralý později zavře a všichni přijdou o práci. Schäfer tomu rozumně čelí a slibuje společnou výrobu v jednom závodě. Tam se mohou podíly jednotlivých segmentů postupně měnit, lidé se mohou snáze přeučovat na novou technologii a osobní oddělení zvládne většinu ztracených míst tím, že důchodci odejdou a příliv nových zaměstnanců se ztenčí. A pak se zas zvýší, až se s novou technologií chytíme.

Mimochodem, trochu jsem tu novou technologii podceňoval, když jsem ji přirovnával k „lepší pračce“.  V reportáži nám ukázali změť kabeláže z prvního českého hybridu, zahrnující démonicky tvarované uzly. Je prý problém, jak to tím autem protáhnout. Ale pokud je na to lidská hlava malá, jistě nám pomůže umělá inteligence...

Tlak Evropské unie a jejího Zeleného údělu, který Schäfer zmiňoval, nespadl z nebe. Avšak tlak klimatický změn je ještě silnější, o přírodních zákonech se nehlasuje. Nemluvě o tom, že po Dieselgate nemá VW jinou možnost než ústup vpřed. Obojí doléhá i v podobě tlaku spotřebitelů, samozřejmě, za určitých podmínek. V jiné pasáži rozhovoru to Schäfer potvrdil, když uvedl, že první český vůz plně na baterky, Škoda Citigo, je zcela vyprodaný. Je malý, dostupný – ale nikoliv dotovaný, prý se na něm dobře vydělává.

Je však vyprodaný taky proto, že nám došly baterky. To je docela kuriózní situace, protože ty by měly být naopak silnou stránkou Česka. Máme lithium. Skutečnost, že k němu přistupujeme dost lehkomyslně, dokázala položit Sobotkovu vládu.  Jenže to je už pěkných pár let, a pořád se nic neděje. Pořád si tu alibisticky přehazujeme jakési podivné právní podmínky, podle kterých můžeme jen přihlížet, jak nějaká zahraniční firma zachází se zdrojem existenčního významu pro českou ekonomiku.

Takže českým automobilkám baterky chybí, přestože v zemi jsou údajně obrovské zásoby lithia. Jinou věcí je, že až se to začne těžit, může to být stejně vstřícné k životnímu prostředí jako frakování ropných břidlic. Rozptýlená ruda se bude obtížně extrahovat a toxické odpady pod zemí nebude snadné uhlídat, stejně jako ty na povrchu. Tady by mohla pomoci věda, kterou máme v těchto oborech mimořádně kvalitní. Česká chemická věda je přece národní chloubou. V poslední době se to ostatně dá říci také o výzkumu baterek, třeba díky vynálezci Janu Procházkovi a jeho konceptu HE3DA. A jsou tu i jiné nadějné koncepty. Potenciál tu je.

Pokud jde o politiku mateřského Volkswagenu, nevěřím, že může Česku vnutit ústup od prémiových značek do nejlacinějšího trhu. Tento rozpor je falešný, jak by řekl klasik. Dříve drahé žádané může být brzy drahým neprodejným. Britský list Financial Times to teď rozebírá na případu benzinové verze italského Ferrari, „jehož dny jsou sečteny“.  Chcete-li akceleraci, opatřete si elektrické...

V Česku byla vtlačena do centra pozornosti otázka, zda Superb bude nadále vyráběn u nás, nebo se přesune do Bratislavy či ještě dále na východ, třeba do Indie. Tohle se prý rozhodne až za pár týdnů, ale už teď Schäfer informoval o chystané české výrobě vozu Eniaq, tedy jakéhosi plně elektrického superbu na nové společné platformě VW. Vedle toho mluvil o potřebě elektrického auta na opačném konci, nějakého malého, které bude od té společné platformy také odvozeno. Zkusme obojí, je to bitva o přežití.

V rozhovoru zaznělo i několik pochvalných tvrzení, které je třeba interpretovat velice opatrně. Česká automobilka je prý mimořádně úspěšná a kdyby vyrobila o 120 tisíc aut víc, prodají se. Chápal bych to jako krátkodobý projev dvou souběžných procesů. První, lidé mají hlouběji do kapsy. Česká auta se snáze prodávají, protože nejsou špatná a jsou levnější. Druhý, německé automobilky zrychlují přechod na elektromobilitu a uvolňují na trh se starou technologii. Jinými slovy, je tu úspěch s dojížďákem.

V nejbližší době má být výrazně inovována fabie, která má prodloužit životnost tohoto efektu. Nový šéf mladoboleslavské škodovky o ní básnil s velký zaujetím, což by mi potvrzovalo, že to má nařízeno. VW může mít opravdu zájem na tom, abychom zachraňovali tržby koncernu, ale nikoliv na úkor německých prémiových značek, a Schäfer je možná opravdu tím člověkem, který nám to pomůže přežít, protože si je jistý trendem elektromobility a zkusí nás tam vklínit s využitím nové elektrické platformy VW.

Asi jsem naivní, ale jsem tomu ochoten věřit. Jenže na jednom osvíceném chlapovi to zas tak nezáleží, když má působit v prostředí, které si libuje v zápecnické izolaci. Když politiky ustupují starcům, kteří uvázli ve snech ze 70. let a rádi by nás v nich z posledních sil zabetonovali nějakými megalomanskými investicemi. Nebo když i tak potřebná věc, jako jsou nabíječky v městských kandelábrech, je tak mistrovsky nákladově našlehaná, že by snesla srovnání s operací Solární baroni.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.