Skutečnost, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal dovolání proti zprošťujícímu rozsudku Aleny Vitáskové, dodává jeho rozhodnutí příchuť jedinečnosti, neboť je učinil nedlouho po zveřejnění záměru prezidenta republiky udělit jí 28.října státní vyznamenání. Spojení pokusu o zneuctění z jedné strany a vysokého ocenění druhou stranou určitě není časté. Je svébytným vyjádřením nezávislosti nejvyššího žalobce, nebo možná jeho náklonnosti ke kruhům, jež Alenu Vitáskovou nenávidí, protože oklestila jejich příjmy. V každém případě právě pro tyto zvláštní okolnosti jeho dílko přitahuje pozornost.

Argumentace Pavla Zemana stojí na dvou základních pochybeních. První je víra v existenci soukromých vztahů mezi ods. Michaelou Schneidrovou a Zdeňkem Zemkem st., které neexistovaly a v celém trestním spisu o nich není jediný důkaz. Druhé je nepravdivé tvrzení, že vydáním licencí Zemkovým elektrárnám v noci 31. prosince 2010 vznikla obrovská škoda, neboť získaly nárok na vysokou výkupní cenu podle cenového výměru z r.2009.

Posledně zmíněný problém vede k zamyšlení, kde se vůbec vzala fáma o dostatečnosti získání licence a uskutečnění prvního paralelního připojení jako podmínky pro získání práva na vysokou výkupní cenu. Důvod k zamyšlení je dán nejen významem otázky pro obžalované z kauzy „Vladimír Čimpera s spol.“, známé jako „kauza Vitásková“, ale skutečností, že až do převzetí výkupu elektřiny z fotovoltaických elektráren státní společností OTE a.s. k 1.lednu 2013 se neoprávněně obohacovaly i některé jiné firmy. Orgány činné v trestním řízení si toho vůbec nevšimly a celý proces s Alenou Vitáskovou & spol. proběhl ve stínu omylu, který z úvah žalobce o způsobené škodě dělá bezcenný blábol. Tím tato záležitost přetéká přes hranice tohoto soudního řízení.

Skutečnosti jsou následující: v r. 2009 vydal Energetický regulační úřad (dále jen ERÚ) cenový výměr, podle něhož nárok na zvýhodněnou cenu získaly elektrárny, které získaly licenci, dosáhly prvního paralelního přípojení, zapojily se smluvně do distribuční soustavy a začaly uskutečňovat komerční dodávky do sítě. Platnost tohoto výměru skončila jeho nahrazením novou vyhláškou ERÚ z r.2010, která s účinností od 1.ledna 2011 zaváděla měkčí podmínky pro získání podpory, ale současně ji drasticky snižovala. To byl důvod závodů s časem, do něhož se po vydání nového výnosu nedobrovolně zapojili všichni investoři, jejichž zařízení byla před dokončením. Stát se vůči investorům zachoval hanebně.

V této chaotické situaci se ale na webu ERÚ objevilo „výkladové stanovisko“ bývalého vedení, podle něhož pro získání vysoké výkupní ceny bylo dostačující získání licence a prvního paralelního připojení. „Výkladové stanovisko“ není právní norma a nemůže měnit pravidla, stanovená cenovou vyhláškou ERÚ. Později jeho protiprávnost konstatoval Nejvyšší soud ČR rozsudkem sp.zn. 32 Cdo 1051/2015, ale také ERÚ v tzv. sporném řízení a zejména je od 1.ledna 2013 neuplatňuje státní společnost OTE a.s., na kterou přešla výplata podpory obnovitelným zdrojům. Proti škodě, která byla způsobena vydáním zmíněného „výkladového stanoviska“ je ta, kterou měla způsobit nešťastná Michaela Schneidrová, doslova jen „malina“. Ale bdělé oči protikorupční policie a olomouckých žalobců to zvysoka přehlížejí a vůbec je nenapadlo, že by někdo měl za vyvolání nákladného omylu nést odpovědnost. Podezření samozřejmě padá na představitele bývalého vedení ERÚ Josefa Fiřta, Blahoslava Němečka a Antonína Panáka z titulu jejich obecné odpovědnosti. Bezprostředním pachatelem mohl ovšem být i nižší úředník ERÚ.

Zřetelněji se rýsuje odpovědnost Antonína Panáka, který obsah „výkladového stanoviska“ dvěma dopisy účelově narouboval do myšlení vyšetřovatele Pavla Pinky, čímž umožnil rozumné rozhodnutí ředitelky licenčního odboru ERÚ Michaely Schneidrové o nepovolení obnovy licenčního řízení vykládat jako zločin s nárokem na vysoký trest odnětí svobody. Žalobci se vytvořená situace líbila, proto omyl převzal a naservíroval na stůl soudci, který si libuje v ukládání vysokých trestů. Výsledkem je nevinná úřednice ve vězení a Alena Vitásková, po pětiletém trestním stíhání znova ohrožená dovoláním nejvyššího žalobce.

Celková škoda, způsobená vydáním „výkladového stanoviska“ je mnohem vyšší než ta, kterou v obžalobě kauzy „Vladimír Čimpera & spol.“ uvádí diletantský žalobce. Zřejmé jsou katastrofické následky dopisů Antonína Panáka policii pro obžalované. Ale původci zavádějících informací umožnili řadě firem přijít k neoprávněnému obohacení a ani „solární baroni“, ani šéfové distribučních firem nemají důvod se na ně zlobit, neboť prospěli jejich kapsám. Proto otázka jejich trestní odpovědnosti nepadla a nepadne, neboť „kde není žalobce, není soudce“ a jak známo z výroční zprávy Vrchního státního zastupitelství vOlomouci, vyhledávací činnost policie není uspokojivá. Poznamenávám, že ani někteří státní zástupci neberou úplně vážně povinnost stíhat každý trestný čin, o kterém se dovědí. Lidé, odpovědní za vydání „výkladového stanoviska“ a autor mystifikačních dopisů policii zůstali mimo zorný úhel orgánů činných v trestním řízení. Naopak posloužili jako svědci proti Aleně Vitáskové a Michaele Schneidrové. Mohou být klidní: dovolání nejvyššího státního zástupce ve věci Aleny Vitáskové naznačuje, že jim ze strany orgánů činných v trestním řízení žádné nebezpečí nehrozí, neboť orgány vidí jen to, co chtějí.