Evropská unie od dubna minulého roku, kdy naplno vypukla migrační krize, nenašla způsob, jak tomuto problému čelit. Čím to, že její lídři nebyli schopni za celou dlouhou dobu přijít s žádným kloudným řešením?  

Musím říct, že o schopnosti Komise řešit téměř jakékoliv krize, jsme se mohli přesvědčit už mnohokrát, naposledy u grexitu či ukrajinské krize. Když se pokusila za nás rozhodnout, jaké zaujmout stanovisko k tragédiím na moři mezi Libyí a Itálií, aniž by před tím jakkoliv reagovala na naše správné připomínky, například, že Itálie, stejně jako Řecko vnější hranici Evropské unie dlouhodobě nechrání, pak na sebe vzala odpovědnost za největší výzvu EU od jejího vzniku. A jak je dnes patrné, tuto výzvu nenaplnila žádným smysluplným, skutečně realizovaným řešením. Jestliže na začátku „italské“ krize byla sice malá, ale přeci jen naděje na řešení, pak vše, co Evropská komise postupně vnutila na pořad jednání Evropské rady či Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, je tragédie sama o sobě, zcela poplatná uvažování bruselských či štrasburských vládců Evropy v minulých letech.

V čem je nejvíce patrná ta tragédie, o níž hovoříte?

Absentuje jakékoliv spojení s realitou, evropským občanům jsou vnucovány absurdní teorie sociálního inženýrství, nahrazující lidský rozum sociálně utopistickými poučkami takových extremistů, jako je předseda Evropského parlamentu Schulz anebo u nás nejlevější zelené křídlo sociální demokracie či nepoučitelný expremiér Špidla, hlavní poradce českého premiéra. To je ta základní tragédie. A ty další mají jméno Merkelová, Juncker či u nás pan Prouza – ten, který ve vidině vlastní skvělé funkcionářské eurobudoucnosti ovlivňuje našeho premiéra v evropských otázkách nejvíce. Při známé impotenci českého ministerstva zahraničních věcí, dané „revoluční“ personální politikou, pak nezbývá než čekat na jednotlivá prohlášení prezidenta, který vedle mnohých přehmatů přeci jen často pojmenovává věci pravými jmény. Když už koalice v Poslanecké sněmovně povolí, aby se o migraci diskutovalo na plénu, tak jen potud, dokud se velmi krotkým usnesením napomáhá vládě v jejím dosavadním kurzu v řešení migrační krize.

Může být spásným řešením migrační krize výrazně větší spolupráce Evropské unie s Tureckem, což prosazuje německá kancléřka Angela Merkelová?

Merkelové turecká karta je posledním řešením při uchování evropského statu quo v azylové a migrační problematice. Je absurdní, že jsme se dostali na poslední schod, po kterém už je jen pád do propasti. Merkelové naděje na dohodu se státem, který se už zase hledá, se dnes jeví jako poslední a velmi křehká možnost před definitivním zhroucením Evropy pod náporem tzv. uprchlíků. Turecko Evropě pomůže, když Evropa ustoupí od všech svých ne, které Turecku řekla v minulých pětadvaceti letech. A protože je to smlouva s ďáblem, bude hrozně drahá a s velmi nejasným plněním. Už jsme odepsali syrské Kurdy, kteří vyhnali ISIL z Kobani, bojují proti Asadovi a výrazně svou pozicí mezi Tureckem a Sýrií ztěžují jinak čilý, pro Islámský stát zcela zásadní, životadárný obchod s ropou, lidmi a tak dále.