Rok 2016 bude pomalu končit, takže není od věci se tázat na to, co nám, Čechům, uplynulých dvanáct měsíců přineslo. Existuje podle vás něco, na co dlouho nezapomeneme?

Několik brutálních pokusů o svržení prezidenta Miloše Zemana, které vesměs dirigovalo velvyslanectví USA v Praze. Provedení tzv. církevních restitucí, které věnovalo církvi majetek, který nikdy nevlastnila. Díky vynikajícímu marketingu a nepřehlédnutelné osobě Andreje Babiše, vítězství ANO v krajských volbách. Ponížené vystoupení bývalého katolického preláta, dnes ministra kultury Daniela Hermana na sjezdu sudeťáků, následované odměnou v podobě ceny, kterou mu udělili, stejné jakou dostal Bernd Posselt. Nesmyslné a nepřipravené spuštění inkluze na základních školách...

Co pro nás v tomto roce připravili politici? Dá se jejich práce oznámkovat? Naplnila vláda Bohuslava Sobotky očekávání?

Poslanecká sněmovna zjistila, že dva týdny pléna s omezeným časem na hlasování snižují prostupnost zákonů. Vrátili se tedy k třítýdennímu cyklu. Po volebním propadáku Bohuslav Sobotka vyměnil dva ministry za ČSSD a pochválil Hermana za podlézání sudeťákům. Stádo kavárenských povalečů v čele s některými členy KDU-ČSL – poslanci – se setkalo s dalajlámou a pokusili se o nabourání zahraniční politiky vlády. Andrej Babiš úspěšně proplul nejrůznějšími úskalími, a díky drzosti a populismu doslova válcuje ostatní subjekty na české politické scéně. Práce politiků na domácí scéně je bohužel špatně oznámkovatelná.

Miloši Zemanovi poklesla v polovině listopadu důvěra o osm procentních bodů (podle pátečního průzkumu CVVM ale důvěra v prezidenta v prosinci opět stoupla na 56 procent, rozhovor byl veden před vydáním průzkumu – dodatek red.), má o procento víc odpůrců nežli příznivců. Může si za to sám? Nebo čím je to způsobeno? Naposledy zvedla Zemanovi důvěru migrační krize. Podaří se mu získat podporu zpět?

Usilovnou prací mediálních mágů, vypouštěním různých lží do mediálního prostoru a skandalizováním jakéhokoliv kroku prezidenta se podařilo alespoň trochu snížit popularitu Miloše Zemana. Předpokládám, že podporu opět získá, pro příští prezidentské volby zatím nevidím rovnocenného soupeře.

Europoslanec Jaromír Kohlíček


Pokud hovoříme o Zemanovi, nelze nezmínit aféru s končícím šéfem hradního protokolu Jindřichem Forejtem, pak také kauzu neudělení vyznamenání pro Jiřího Bradyho. Mnozí ve světle množících se negativních událostí, které se v okolí Zemana urodily, hovoří o tom, že se Zeman obklopuje špatnými lidmi. Dá se to tak vysvětlit?

U některých lidí Miloš Zeman skutečně šťastnou ruku neměl. Na druhé straně je pravda, že skupina, která se snaží o znemožnění prezidenta, zfabrikovala několik velmi podlých akcí v jeho bezprostředním okolí. Mediálně velmi šikovně postavená kauza Jiřího Bradyho nebo aféra s Jindřichem Forejtem ukazují, co všechno lze vytvořit. U pana Bradyho, který mimochodem vůbec není strýcem ministra Hermana, je zajímavé, jak poměrně starý člověk, o kterém předchůdci Miloše Zemana nikdy neslyšeli a který pro ČR nikdy nic dobrého nevykonal, sehrál roli klíčového účastníka jednoho z podlých spiknutí proti prezidentovi. Na celé aféře je nejpozoruhodnější, že pan ministr Herman, který se v ní velmi intenzivně angažoval, nebyl nijak potrestán. To by se v civilizované zemi stávat nemělo.

Nesporně největší událostí roku byly prezidentské volby v USA. Vítězství Donalda Trumpa rozhodně mnohé překvapilo. Teď si Trump pomalu skládá tým svých spolupracovníků. Do své administrativy si jen před pár dny vybral jako ministra zahraničí šéfa ropné společnosti Exxon Mobil Rexe Tillersona. Ten ale prý má vazby na Rusko, kde firma podnikala, a sám od ruského prezidenta Vladimira Putina obdržel vyznamenání... Svědčí to o něčem?

Je zajímavé, že v poslední době se množí vzestupy politiků, kteří mají dobrý vztah k Rusku. Svědčí to o tom, že nastala doba, kdy budou konečně odmítnuty nesmyslné sankce a hloupé rezoluce, mimo jiné i Evropského parlamentu, líčící Rusko jako sídlo nejhorších neřestí. Vítězství Trumpa potvrzuje vzestup nepolitických subjektů do nejvyšších sfér politiky. Sám nový prezident USA rozhodně netrpí ostychem při vyjadřování k řadě otázek. „Politicky nekorektní“ vyjadřování zřejmě v nebližší době zažije další vzestup mezi špičkami světové politiky.

Boje o Aleppo, ISIS, nekončící válka v Sýrii, „nepodařený“ puč v Turecku, Brexit....Co z toho má dopad na ČR?

Prakticky všechno. ČR, jako nástupnický stát Československa, vzdělávala spoustu studentů ze Sýrie, někteří z nich u nás dokonce zakotvili a jeden z nich je dnes senátorem. Turecko je velmi zvláštní stát. Již stovky let s předchůdci současného režimu musely vycházet po dobrém či po zlém všechny evropské státy. V Turecku dnes máme pohledávku za nedokončenou elektrárnu a „dva delikventy“, o kterých víme. Jsou ale jistě desítky dalších věcí, o kterých nemáme tušení. V obchodech se prodává levné lisované sklo ze sklárny Basabahce a oceláři z EU velmi dobře vědí o turecké konkurenci. Balkánskou cestu migrantů na samém začátku otevírá nebo uzavírá Turecko. Prostředky, které jednotlivé státy i EU vynakládají na různé projekty „péče o migranty“, nutně chybí v jiných kapitolách rozpočtu EU i jednotlivých států. Naše tradiční vztahy v Iráku a Íránu se podařilo, díky velmi neobratné politice našich předchozích vlád, zpřetrhat.

Na druhé straně Brexit může být odrazovým můstkem pro pozitivní změny EU. Za základ můžeme vzít například dohodu bývalého premiéra Camerona. Mimochodem vztahy Velké Británie s EU se podle mého příliš nezmění, a i platby do rozpočtů EU nedoznají velkých změn. Tisíce mladých, kteří pracují ve Velké Británii, a pocházejí ze zemí EU, tam budou jistě vítány.

Pokud je zde zmínka o brexitu, tak Velká Británie na konci března příštího roku zahájí formální vystoupení z Evropské unie. Britskou vládu čekají údajně roky vyjednávání. Oslabí to Evropskou unii jako takovou? Dá se v souvislosti s tím očekávat nějaký další „napnelismus“ v EU?

Podle dosavadních zpráv horké hlavy v Británii rychle ochladly a představitelé velkých bank jistě udělají vše pro to, aby se klíčová pozice Londýna v bankovním sektoru zachovala. Předvolební průzkumy v Německu, Francii a Holandsku ukazují, že po volbách bude v těchto zemích pravděpodobně snaha nově upravit některé praktické otázky uvnitř Evropské unie. Možná se otevřou i některé „politicky nekorektní otázky“.

Andrej Babiš a jeho EET, Andrej Babiš a Miloš Zeman. Zatímco Babišovi rostou preference, ČSSD zaostává. Řítí se skutečně na českou scénu tandem Zeman–Babiš? Bude pravděpodobné, že oni dva jako premiér a prezident budou udávat tón a směr české politiky?

Je to možné. Andrej Babiš skutečně podle současných preferencí je schopen převálcovat politickou scénu v Poslanecké sněmovně. Do podzimu je ovšem ještě daleko, a proto bych nebyl v předpovídání domácí politické scény po volbách tak jednoznačný.

Ministerstvo školství chce vést děti k úctě k multikulturalismu, homosexualitě apod. a to pod hlavičkou výchovy k demokracii. Patří tento typ „občanské výchovy“ do škol?

Ministerstvo školství se v poslední době stává ministerstvem destrukce školství. Rozvolnění učebních programů základních škol, naprosto nepřipravený nástup inkluze, vysoké dotace pro soukromé a hlavně církevní školy, snaha o zrušení speciálního školství, desítky různých, mnohdy podivných učebnic... To vše dopadá na základní a střední školství jak morové rány. Pokud se nepodaří jednoznačně určit odpovědnost za celou síť středního školství jako věc, kde mají rozhodující slovo krajské úřady, potom můžeme očekávat pokračování stávajících negativních trendů. Je nejvyšší čas, aby do občanské výchovy ve školách – počínaje školkami – vstoupila opět (mimochodem politicky nekorektní) myšlenka: „Práva můžeš uplatnit až po splnění své povinnosti.“ Nejde jen o nepřizpůsobivé občany, ale i o děti, mladé lidi, dospělé a seniory. Je nejvyšší čas upozornit všechny na to, že společnost bez této koncepce spěje k rozkladu. Pokud má společnost fungovat, pak je nezbytné, aby každý občan přispíval k jejímu fungování a zároveň to cítil jako svou povinnost. Multikulturalismus, homosexualita a další okrajové jevy nemohou být předmětem úcty, ale mají být předmětem tolerance. Bez takto postavené výchovy budeme nutně systematicky porušovat práva většiny.

V poslední době se čeští umělci čím dál častěji vyjadřují k politické situaci. Jaké jste měl pocity, když Jiří Bartoška a Vojtěch Dyk v den státního svátku varovali videem před ohrožením našich svobod a před posunem na Východ? A co umělci, kteří tak agitačně vystoupili v pořadu Show Jana Krause, aby Čechy varovali před Milošem Zemanem? Myslíte si, že v očích Čechů jejich význam vzrostl, anebo si spíše mezi lidmi vysloužili posměšky?

Skuteční umělci by se nikdy nesnížili k trapným agitkám. Od toho máme přece baviče. Ti, kteří se hlasitě vyjadřují k politické situaci, jsou pečlivě vybráni svými sponzory a mnohdy jsou v rámci české kultury zjevy spíše okrajovými. Svým vystoupením se snaží ohrozit naše svobody. Chápu, že pro řadu kavárenských povalečů představuje Miloš Zeman nebezpečí. Považuji za takřka normální, že lidé intelektuálně nedostateční se těm, s nimiž nemohou čestně soupeřit, alespoň snaží okopávat kotníky. Naše historie zná nejeden takový příklad. Proto si myslím, že autoři podobných aktivit se v očích národa pouze ztrapňují.