Členem ČSSD jste se stal koncem roku 1994. Co vás tehdy vedlo k tomuto rozhodnutí?

Do sociální demokracie mě přivedl Miloš Zeman, již na podzim 1993, kdy jsem stal odborným mluvčím bezpečnostní komise jako nestraník. Až po roce jsem do ČSSD vstoupil. Během toho roku jsem zjistil, že program a vnitřní poměry v politické straně mi vyhovují. V roce 1995 jsem se stal předsedou pražské organizace a ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996 jsme získali pět poslaneckých mandátů, což byl nečekaný úspěch. Tehdy jsem se stal poslancem.

Můžete krátce zhodnotit vývoj ČSSD od té doby až do dneška…

V letech 1993 až 2002 politiku sociální demokracie jednoznačně určoval Miloš Zeman. Nejprve z ČSSD udělal nejsilnější opoziční stranu a v roce 1998 splnil svůj slib a přivedl nás do Strakovy akademie hlavním vchodem. Sociální demokracie zůstala vládní stranou i po jeho odchodu na Vysočinu. Bohužel, dva noví předsedové a premiéři – Vladimír Špidla a Stanislav Gross – se ukázali jako mimořádně slabí. Možná proto, že na nich ulpělo stigma podrazu, kterého se vůči Zemanovi dopustili v prezidentské volbě v roce 2003. Jiří Paroubek názorně předvedl, jaká politika se dala dělat s výsledkem z voleb v roce 2002 (111 hlasů pro levici), bohužel na to neměl dost času.

Volby v roce 2006 skončily patem (100 na 100), který vyřešili v roce 2007 dva přeběhlíci. Jiří Paroubek nedokázal využít pádu Topolánkovy vlády v roce 2009 kvůli zrušeným předčasným volbám, a přestože ČSSD získala nejvíce hlasů, tehdy dvaadvacet procent, vládu sestavila pravice se 118 mandáty. Paroubek rezignoval na post předsedy ČSSD a na jeho místo nastoupil Bohuslav Sobotka. Po pádu Nečasovy vlády sociální demokracie uspěla ve volbách v roce 2013 a Bohuslav Sobotka se stal premiérem. Od té doby to z mého pohledu šlo s ČSSD z kopce. Pád se dodnes nezastavil.