Proč pořádáte Den pro rodinu?

Rodinu bere každý jako samozřejmost, ale kdy jste se naposledy dočetl nebo viděl něco pozitivního o rodině? O rodině slyšíme ve veřejném prostoru skoro jen ve spojitosti s domácím násilím nebo rozvodovostí. V ČR ale existují tisíce rodičů, kteří se obětavě věnují svým dětem, a i na ty je třeba alespoň jednou za rok upozornit. Propagují se různé životní styly, tak proč ne rodina, která je pro společnost klíčová?

Ve svém prohlášení uvádíte: „Chceme zamezit agresivnímu prosazování homosexuálního životního stylu jako zcela rovnocenného tradičním svazkům ve školách. Děje se tak denně pod záminkou prevence homofobie či transfobie a jde o zcela umělé zastrašování.“ Můžete uvést nějaké konkrétní příklady „agresivního prosazování homosexuálního životního stylu jako zcela rovnocenného tradičním svazkům ve školách“ či případného zastrašování?

Například pořad České televize „Gender pro děti“, různé vzdělávací programy pro školy nabízené neziskovami placenými z evropských a českých peněz daňových poplatníků, šíření zcela zavádějící příručky proti homofobii. Pomalá změna učebnic občanské nauky. Probíhá to pro běžného občana nenápadně, ale probíhá. A my se tomu chceme postavit dříve, než bude pozdě a děti budou mít genderové omalovánky se dvěma tatínky povinně, a ne jen dobrovolně jako nyní.

Kdybych se zeptal jako major Terazky: „Vojín Kefalín, čo je to homofóbia a čo je to ten gender?“ Jak byste to vysvětlili obyčejným smrtelníkům nevzdělaným v genderologických studiích?

Homofobie je odpor vůči homosexuálům. Ten není v ČR nijak rozšířen. Na rozdíl od jiných států Evropy a světa… O tom svědčí i veřejné mínění a názor na homosexualitu obecně. Homosexuálové mohou v ČR žít jako plnoprávní občané, které nikdo nebije na ulici, nešikanuje, ani jim nebrání ve výkonu povolání. Je to tak dobře a jsem přesvědčen, že drtivá většina homosexuálů je se svým životem v naší zemi spokojena. Jenže malá skupina profesionálních homosexuálních aktivistů se nezastaví v prosazování dalších a dalších požadavků. Nikdy. Protože je to jejich živobytí. Zákonodárnou cestou dosáhli všeho – kromě manželství a osvojování biologických dětí.

Mají ale mocného zastánce – ministra Dienstbiera. Poslední návrh zákona o adopcích biologických dětí registrovaného partnera byl dokonce přímo napsán homosexuální lobbistickou organizací PROUD. Před veřejností je to prezentováno jako logické, kosmetické řešení, avšak jde o vážný zásah do exkluzivity manželství. Pouze manžel či manželka si může adoptovat (osvojit) dítě svého manžela. Ministr Dientsbier nebo poslankyně Maxová vám opomenou říci, že nesezdanému heterosexuálnímu páru toto umožněno není a nebude. Agresivní neziskovky typu PROUD či Prague Pride jsou ovšem vynalézavé v tom, co vše se pod homofobii dá natlačit. Pokud řeknete, že homosexuálové disponují v ČR dostatkem práv a nároků, a proto nesouhlasíte s novými návrhy zákonů, jste označen za homofoba. Je to nejjednodušší způsob, jak vyřadit z diskuse svého názorového protivníka.

Gender je zvláštní slovo. Všichni jím operují, ale málokdo ví, co to znamená. Naštěstí pro různé gender studie, protože kdyby lidé věděli, že jejich sexuální orientace je jen takzvaný sociální konstrukt a že se může kdykoliv změnit, tak by se divili. Výsledkem je, že se dnes v USA vede masivní bitva o práva takzvaných transgender osob (například muž v ženském těle může chodit na WC podle své aktuální orientace) a ta se může podle ideologů genderu měnit každý den. Zvláště rodiče děvčat nejsou pochopitelně nadšeni, že do sprch může přijít chlapec s tím, že se cítí být ženou. Podle genderistů totiž biologické pohlaví nehraje roli. Fanatici genderu jsou toho názoru, že už chlapci a holčičky by se měli vychovávat „unisex“, jaksi univerzálně bez ohledu na pohlaví. Ve Švédsku dokonce vznikla školka, ve které mají děti stejné oblečení a jména, z nichž nelze poznat, zda jde o chlapce či dívku. S tím, že si svou orientaci mají vybrat až v dospělosti.

Co si myslíte o festivalu Prague Pride?

Zpočátku to byla výrazně ideologická záležitost, v současnosti na mne Prague Pride působí jako skomírající byznys pár neziskovek čerpajících evropské dotace a EHP fondů spojených se spřátelenou ambasádou. A samozřejmě je to velká radost pro pražské hoteliéry.

Záštitu nad Prague Pride i letos převzalo město Praha. Považujete to za správné, když součástí Prague Pride je například i propagace BDSM (sadomasochistické a fetišistické praktiky)? „Přední česká riggerka Edna se vázání japonské bondáže věnuje již pátým rokem a účastní se mezinárodních festivalů jak u nás, tak po celé Evropě. Její partnerka Majkelina Cat je spolumajitelkou produkce BDSM videí pro dospělé. Obě se aktivně pohybují na české BDSM scéně a o BDSM v partnerských vztazích se s návštěvníky rády podělí. Dozvíte se víc z BDSM terminologie, ale také o tom, jakým způsobem tato záliba ovlivňuje partnerské vztahy. Jaká úskalí přináší balancování mezi soukromým a pracovním životem, jak se orientovat v české komunitě zvrhlíků i proč jim to spolu skvěle klape. Vstup zdarma.“ BDSM je propagován i v rámci akce Leatherzone...

Prague Pride je výrazně za hranicí vkusu. Prezentuje se jako takový veselý festival, ale pamatuji si před několika lety témata jako sledování pornografického kanálu Man X, travesti show se sexy průvodcem, gay rychloseznamka, kožená zóna slibující „úchyláky“ a fetišisty, mega pánský striptýz, „rozjetá party, která polibkem na rty nekončí“ a romské teplo. Nicméně podpora paní primátorky mne nepřekvapuje, leckdo už zapomněl, že než se dala k ANO, podporovala ve volbách Stranu zelených, což leccos vysvětluje. Je to její volba. Stejně jako je volba Člověka v tísni, pokud ve svém centru v rámci Prague Pride nechá probíhat školení, jak správně nasadit kondom ústy. Náš vkus je prostě někde jinde.

Jak se v našich školách projevuje prosazování teorie gender a jak ve veřejnoprávních médiích, jak rovněž uvádíte?

Gender ideologie se pomalu dostávají do RVP (Rámcového vzdělávacího programu), a to buď přímo sexuální výchovou, nebo různými doprovodnými programy takzvaných odborníků, kteří osobně navštěvují školy. Doporučuji stáhnout si některé z příruček o genderově citlivé výchově… V případě veřejnoprávních médií jde o mnohem sofistikovanější formu, jelikož je veřejnoprávní zpravodajství mnohem více svázáno pravidly. Jedním příkladem za všechny budiž investigativní pořad 168 hodin pojednávající o takzvaných homoparentálních rodinách a výchově dítěte v ní. Reportéři tohoto pořadu si účelově vybrali psychology, kteří naprosto zamlčeli fakt, že neexistuje pouze pozitivní náhled odborné veřejnosti na vhodnost výchovy dítěte v homoparentálním páru pro jeho celkový vývoj a osobnost.

Protestujete proti sexuální výchově. Můžete uvést nějaké příklady, co je na ní tak hrozného?

Podívejte se na dokument Sexuální výchova v Čechách od Dagmar Smržové. Na základě toho si můžete učinit názor sám. Dokument ukazuje až tragikomicky, jak trapná a často velmi nechutná je sexuální výchova. Chcete, aby někdo vašemu dítěti podával ruku s navlečeným kondomem?

Co si myslíte o projevu Pavlíny Nytrové? Je nějaká spojitost mezi homosexuály, pederasty a pedofily?

Paní poslankyně se vyjádřila dosti nešťastně, avšak reakce na její výroky překonaly všechna očekávání. Hackerský útok na její webové stránky doplněný hrubě urážlivými texty je naprostý nevkus. Ale zpátky k té spojitosti mezi homosexuály, pederasty a pedofily. Stačí vzpomenout na hlavní argument iniciativ a bojovníků proti homofobii, vše je otázkou vývoje společnosti, proto pokud chtějí být v tomto svém výroku konzistentní, tak přece nemohou vyloučit, že časem, pokud bude společnost dostatečně tolerantní, může být i pedofilie akceptovatelná. Ostatně třeba v kruzích německých Zelených probíhá už od konce 70. let dosti zajímavá debata o pedofilii…

Co říkáte nálezu Ústavního soudu, který registrovaným partnerům povoluje adopci, a co říkáte návrhu zákona, který je ve Sněmovně?

Z nálezu Ústavního soudu jsem poněkud nešťastný, velmi si vážím odlišného stanoviska Vladimíra Sládečka, který s nálezem jako celkem nesouhlasil a opřel své stanovisko o velmi závažné argumenty. Odlišné stanovisko jasně nevyznívající ve prospěch nálezu také vypracoval soudce Jiří Zemánek. Oba soudci poukázali na nutnou zdrženlivost Ústavního soudu v takto citlivých otázkách a vyjádřili obavu z aktivistického přístupu Ústavního soudu. Soud by neměl být třetí komorou parlamentu. Jistě přicházejí chvíle, kdy je nutné přistoupit ke zrušení zákona či jeho celku, ale musí jim být prokazatelně způsoben zásah do základních lidských práv a svobod, jež Ústavní soud jako zvláštní soudní soustava střeží.

V tomto případě většina Ústavního soudu dovodila, že ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství zakazující adopce je protiústavní z důvodu pošlapávání lidské důstojnosti. Toto pošlapávání práv soudci shledali v nerovném přístupu, kdy registrovaným homosexuálům je upíráno právo na zápis do seznamu potenciálních osvojitelů, pokud jsou registrovanými partnery, avšak na homosexuály nežijící v registrovaném partnerství se tento zákaz nevztahuje. Jde tedy o velmi vágní formulaci. Jak může být pošlapána lidská důstojnost, pokud adopce není základním lidským právem a není na něj nárok? Plénum zároveň neshledalo právní úpravu zákona o registrovaném partnerství za opodstatněnou, avšak muselo tak učinit za výrazného přehlížení rozpravy k projednávanému návrhu zákona. Ten zákon prošel z toho důvodu, že práva a povinnosti registrovaného partnerství nedosáhly rozsahu manželství. Dalším argumentačním přešlapem většiny pléna bylo nevypořádání se s vlastním argumentem, že tradiční rodina složená z muže a ženy je nejvhodnějším prostředím pro vývoj a výchovu dítěte, aniž ovšem práva dítěte v nálezu dále rozpracovává. Ale i přesto můžeme říci, že samotný nález ještě automaticky neznamená možnost adopce dítěte. Na adopci dítěte neexistuje právo.