Před časem se objevily zprávy, že německá policie nemá vyšetřovat „drobnou“ kriminalitu přistěhovalců...

Pokud je to pravda, tak by se jednalo o rezignaci na fungování demokratického právního státu, ve kterém by si před zákonem měli být všichni rovni. Na to, že Německo v souvislosti s migrační krizí zcela selhává v uplatňování zákonů v lednu upozorňovali dva bývalý ústavní soudci Papier a Fabio. Ti tvrdí, že Německo rezignovalo na vlastní zákony, na ochranu hranic a selhalo jako „garant svobody a bezpečnosti občanů“. Německá vláda podle Papiera „překročila hranice“, jelikož přestala uplatňovat vlastní zákony. Dle jeho názoru azylová a uprchlická politika Německa už dlouho trpí, protože nerozlišuje mezi individuální ochranou před pronásledováním na straně jedné a řízenou přistěhovaleckou politikou z ekonomických důvodů na straně druhé. Osobně se domnívám, že oba ústavní soudci udeřili „hřebíček na hlavičku“.

Šéfka Alternativy pro Německo Frauke Petry prohlásila, že by pohraniční stráž měla být připravena střílet uprchlíky, pokud to bude nutné. „Potřebujeme efektivní kontrolu (hranic), abychom zabránili neregistrovaným žadatelům o azyl vstoupit do naší země z Rakouska. Žádný policista nechce střílet na uprchlíky a já si to také nepřeji. Ale střelba by měla být umožněna jako poslední možnost,“ prohlásila pro německá média šéfka AfD Frauke Petry. Souhlasíte s ní?

Z krajní části politického spektra zaznívají různé názory. Střílení do lidí rozhodně nepovažuji za správnou cestu. Je to extrém, který je opačným pólem bezbřehé „sluníčkářské“ politiky otevřené náruče všem uprchlíkům a nelegálním migrantům. Migrační vlně se samozřejmě musí ochranou vnější hranice EU a návratovou politikou aktivně čelit a to i za použití represivních prostředků. To se nyní za pomoci českých policistů činí při ochraně hranice s Řeckem Makedonie, která čelí agresivitě migrantů.

A jak by se měla dle vás řešit imigrační krize?

Klíčem k řešení masivní migrační invaze je zastavení jejího toku již v zárodku, tedy v místě jejího zrodu. Jinými slovy je třeba primárně řešit její příčiny, tedy problém bezpečnostní, politické a ekonomické destabilizace zemí Blízkého východu, včetně severní Afriky. Jedním z hlavních předpokladů je především ukončení válečného konfliktu a stabilizace situace v Sýrii a části Libye ovládané Islámským státem.

Dlouhodobě zastávám názor, že EU by měla do řešení problému vtáhnout USA, které nesou za situaci v islámském světě svůj díl spoluodpovědnosti. Především politickými, zpravodajskými a vojenskými intervencemi v Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii a dalších zemích. Jedná se i o podporu takzvaného demokratizačního „arabského jara“, které ve svém důsledku na jedné straně odstranilo nebo oslabilo sekulární diktátory a na straně druhé posílilo islamistické fundamentalisty a bojovníky, což je hlavní příčinou současné destabilizace a problémů v této části světa. Padli sekulární diktátoři, nastal chaos, z jehož podhoubí například v Iráku vznikl takzvaný Islámský stát a další radikální a teroristická islamistická uskupení, která mají ambici expandovat a zasahovat i do dění v Evropě. Díky arabskému jaru padla sekulární vláda v Egyptě a nastoupilo „Muslimské bratrstvo“.

Pokud by následně v Egyptě vládu mimo demokratické procesy nepřevzala sekulární armáda, tak by současné problémy v islámském světě byly ještě komplikovanější, a to i směrem k Izraeli. O tom se však tiše mlčí. Jsou prostě země, kde je bohužel vzhledem k jiné mentalitě, kultuře a náboženskému fundamentu západní demokracie složitě aplikovatelná. Jak jsem uvedl, jako vyústění „arabského jara“ proběhly v Egyptě svobodné volby a jejich výsledkem byl nástup islámských radikálů, tedy zmíněného „Muslimského bratrstva“. Demokracie zafungovala pouze na jedno použití, protože vynesla do čela státu náboženské fundamentalisty, kteří smetli sekulární stát a zahubili další demokratický rozvoj již v samotném zárodku. Vstupem armády do hry se tento proces zvrátil zpět k sekulární podobě státního zřízení.

Jedinou cestou tedy je migrační krizi aktivně a systémově řešit změnou politiky Západu a pragmatickou spoluprací EU, USA, Ruska a bohatých arabských států směřující ke stabilizaci arabské a severoafrické části světa. Pokud se ty velmoci pragmaticky nedohodnou a budou z nás i nadále dělat rukojmí v rámci svých velmocenských ambicí, tak se budeme pohybovat v začarovaném kruhu. Na politiku USA a Ruska se nelze naivně dívat růžovými brýlemi, protože obě mocnosti hájí své mocenské a ekonomické zájmy a EU nese jako užitečný idiot veškeré náklady tohoto střetu. Je zajímavé, že po ukrajinské a migrační krizi euro výrazně oslabilo a dolar šel raketově nahoru. Je to náhoda?

Za vrchol cynismu v celé této velmocenské hře řídící se principem politiky „rozděl a panuj“ považuji tlak na přerozdělování nelegálních migrantů formou povinných kvót do jednotlivých zemí EU. Proč se přerozdělovací systém nepožaduje také po USA a bohatých arabských státech? Místo toho Saúdská Arábie nabízí vybudování 200 wahhábistických mešit v Evropě. Wahhábismus je sunnitská fundamentalistická forma islámu. To je přece výsměch.

Co za imigrační vlnou podle vás je?

Americký miliardář George Soros, finančně podporující prostřednictvím sítě svých „neziskovek“ barevné revoluce a tok migrantů do Evropy, přišel s plánem, kdy doporučuje přijímat do Evropy milion migrantů ročně. V této souvislosti ve střetu s premiérem Orbánem prohlásil, že „zmíněný plán považuje za cíl ochranu uprchlíků a národní hranice za překážku, kdežto Orbán považuje ochranu hranic za cíl a ochranu uprchlíků za překážku“. To vypovídá za vše. A já se ptám? Proč byrokracie EU hraje roli mrtvého brouka a díky své impotenci přistoupila na tuto hru? Je to naivita, neschopnost, pseudohumanismus, nebo záměr?

Proč tento americký aktivista a miliardář totéž nedoporučuje vládě své země a jejím spojeneckým bohatým arabským státům? Proč tento globální oligarcha nepřichází s návrhy, jak stabilizovat arabský svět a jak řešit příčiny válečných, náboženských, ekonomických a sociálních krizí postižených arabských a afrických zemí? Tedy s návrhy na řešení politických krizí, za které bohužel Západ nese svůj díl spoluodpovědnosti.

Je přece zřejmé, že pokud bude masivní migrační invaze současným tempem a bezbřehým způsobem pokračovat dál, tak důsledkem bude rozšíření destabilizace z islámského světa do Evropy a v horizontu několika desítek let totální změna demografické struktury evropského obyvatelstva. Z toho může vyplynout změna a destrukce současných kulturních, sociálních, právních a demokratických hodnot, včetně změny sekulární orientace „starého kontinentu“. Je toto cíl ideologie multikulturalismu a současných pohybů ve světě? Já jako člověk s demokratickým, sociálním a křesťanským smýšlením tuto vizi nesdílím, protože jde proti podstatě naší civilizace a může nás vést k nové totalitě, náboženskému pronásledování a k době temna. Proto mám vedle bezpečnostních dopadů k otázce současné podoby masivní vlny migrace vyhraněný názor.

Premiér Sobotka řekl, že hrozbu nepředstavují uprchlíci, těm je prý třeba pomoci, ale teroristé. Prezident Zeman řekl, že ale terorismus s uprchlickou vlnou souvisí. Kdo má pravdu?

Předně je třeba rozlišovat mezi uprchlíky utíkajícími před válkou či genocidou a mezi nelegálními migranty, jejichž motivy mohou být čistě účelové. Do druhé skupiny patří bezesporu ekonomičtí uprchlíci, ale také řada osob, která k nám přišla šířit po dobrém či po zlém různé směry radikálního islámu.

Já jsem vždy tvrdil, že lidem prchajícím před válkou je třeba v souladu s mezinárodním azylovým právem poskytnout ochranu a humanitární pomoc, a to nejlépe ve stabilních částech jejich domoviny nebo v první bezpečné zemi, kam před nebezpečím uprchnou. Tou zemí je např. Turecko. Problém současné uprchlické vlny ovšem spočívá v tom, že do této skupiny skutečných uprchlíků je zamíchána masa nelegálních migrantů nejen ze Sýrie a Iráku, ale především ze zemí a oblastí, jako je Kosovo, Albánie, ale například i z dalších zemí severní Afriky, které nespadají do zemí postižených válkou. Migrační vlnu směřující do Evropy však tvoří v převážné většině nelegální migranti, skládající se z mladých mužů a lidí bez dokladů, které není možno identifikovat. Jak jsem zmínil, na to před několika měsíci upozorňovaly německé bezpečnostní složky.

Mezi uprchlíky a nelegálními migranty mohou být – podle informací zveřejněných zpravodajskými komunitami – infiltrováni zcela cíleně islamistické náboženské fundamentalistické a teroristické skupiny včetně bojovníků Islámského státu či dalších extremistů, nebezpečných válečných zločinců a kriminálníků. Na toto bezpečnostní riziko jsem upozorňoval již v květnu. Zmíněná obava se bohužel potvrdila i při nedávných teroristických útocích v Paříži. Varování některých zpravodajských služeb nedávno potvrdil i vrchní velitel sil NATO v Evropě generál Philip Breedlove. Ten prohlásil, že „Islámský stát“ se v rámci migrační vlny „šíří jako rakovina“ a volí evropskou cestu s ohledem na minimální odpor, a ohrožuje tak bezpečnost evropských národů i Spojených států. Generál v této souvislosti upozornil, že teroristé, zločinci a zahraniční žoldnéři jsou zřetelnou součástí každodenní uprchlické vlny do Evropy.

Takže pokud mám konkrétně odpovědět na vaši otázku, tak se domnívám, že pravda je někde uprostřed výroků obou našich vrcholových politiků. Ne každý uprchlík představuje bezpečnostní riziko a nelze všechny formou kolektivní viny házet do jednoho pytle. Skutečné nebezpečí představují teroristé a islámští radikálové infiltrovaní mezi migranty. Z tohoto hlediska samozřejmě uprchlická vlna představuje zvýšené riziko terorismu.

Jak by se měla tato patová bezpečnostní situace konkrétně řešit?

Pokusím se svůj postoj shrnout. Od začátku tvrdím, že nelegální migrační invazi je třeba z bezpečnostního hlediska efektivně čelit, vrátit Evropě pud sebezáchovy a dát stranou pseudohumanismus ohrožující naši budoucí existenci. To znamená odmítnout zvací politiku Německa a nesmyslný systém povinných kvót v jakékoli podobě. My jsme nelegální migranty nezvali a nedestabilizovali arabský svět. To říkám stále dokola. Jak jsem zmínil, klíčem k řešení je odstranění příčin migrace. Proto Západ musí změnit politiku a přispět k bezpečnostní, politické a ekonomické stabilizaci Středního a Blízkého východu, včetně severní Afriky. Jen tak lze uzavřít kohout migračního toku. Ostatní opatření jsou defenzivní a obranná. Je to více či méně „tahání kočky za ocas“. Jsem si vědom, že dosažení tohoto cíle nelze dosáhnout ze dne na den.

Proto je nezbytně nutné konečně komplexně řešit ochranu vnější hranice EU a vymáhat platné migrační a azylové zákony včetně návratové politiky. To se neobejde bez možných restriktivních bezpečnostních opatření. Zřízení efektivní evropské pohraniční policie je jednou z možných cest. Je třeba vracet zpět nelegální migranty a dbát na to, aby skutečným uprchlíkům byla poskytnuta pomoc přímo v zemi jejich původu, nebo v první bezpečné zemi jejich příchodu, tedy v Turecku, odkud jsou do Evropy především posíláni. V tomto směru se skutečně musí vyvinout tlak hlavně na Řecko a na Turecko a zároveň těmto zemím pomoci. EU nesmí rezignovat na zajištění ochrany hranice Řecka.

Současně je třeba uplatnit plán premiéra Sobotky a zemí V4, tedy důslednou ochranu hranice Makedonie a Bulharska za podpory EU, tedy uzavření balkánské cesty. ČR tak již dlouhodobě činí formou policejní pomoci Makedonii. Pokud se toto nepodaří a v praxi společnými evropskými silami zmíněné hranice neochráníme, tak lze předpokládat, že se bohužel dominovým efektem zhroutí schengenský prostor a každá země bude hlídat své hranice sama. To není náš cíl a rozhodně to není v našem zájmu. Nicméně naše vláda je na tuto krizovou variantu připravena a je schopna zajistit bezpečnost našich občanů.

Zároveň se z pozice EU musí razantně bojovat s převaděčskými mafiánskými organizacemi a celým organizovaným zločinem, který si z nelegální migrace udělal velký byznys. V tomto ohledu je nutné se soustředit na rozložení logistického zázemí a eliminaci těchto skupin, a to nejen v Evropě, ale především v Turecku. Nejdůležitější však je dosažení dohody na vracení nelegálních migrantů z Řecka do Turecka, o čemž se nyní s Tureckem intenzivně jedná. Komplexního politického a bezpečnostního řešení migrační krize však nelze dosáhnout bez úzké spolupráce EU s USA a pragmatické kooperace s Ruskem a bohatými arabskými státy.