Jak byste shrnul vývoj české ekonomiky v minulém roce?

Ačkoliv česká ekonomika v minulém roce zřejmě rostla jedním z nejrychlejších temp růstu v rámci Evropské unie, není to rozhodně nic závratného.

Jak to?

Hospodářský vzestup se musí sledovat vždy za delší období a jeho dlouhodobá robustnost musí být podložena skutečně fundamentálními a institucionálními faktory. Pokud se na to podíváme z tohoto pohledu, není to rozhodně žádná sláva. Evropské dotace jsou velmi často investovány velmi neefektivně a vůbec česká ekonomika postrádá skutečný drive k tomu, aby se proces konvergence k nejvyspělejším zemím urychlil. Fatální jsou v tomto ohledu i přetrvávající intervence ČNB, díky kterým promrháváme v době růstu obrovské šance a udržujeme neefektivní hospodářskou strukturu.

V jakém směru?

Místo toho, aby se česká ekonomika měla modernizovat a diverzifikovat investicemi domácích podnikatelských skupin do technologií a zahraničních firem, které se samozřejmě většinou nakupují v zahraničí a my si je naprosto absurdně a uměle prodražujeme... Sázka na automobilový průmysl, který byl i podporován investičními pobídkami, se nám do budoucna krutě vymstí. Automobilový průmysl je samozřejmě důležitý, ale neměl se a nemá uměle pobídkově podporovat. Hospodářská politika má vytvářet efektivní institucionální prostředí pro racionální podnikatelská rozhodnutí, nikoliv provádět manipulativní strukturální, regulační, sektorovou a pobídkovou politiku; a je jedno, zda ji provádí vláda, ČNB či úplně nejhůře současně, jako se děje bohužel dnes.

Velmi poučná byla v tomto ohledu v minulém roce konference České bankovní asociace Cui bono regulace?, která se konala vloni 26. října v ČNB. Někdejší významný představitel Škody Auto a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar tam rozvinul ze své pozice až šokující úvahu, jak auta pro mladé přestávají být statusovou záležitostí, a že vidí budoucnost růstu naší země zejména v malých a středních podnicích. V panelu všech šéfů našich největších bank jsme se pak implicitně dozvěděli, jak v dlouhodobém horizontu vývoje finančního sektoru jde současná regulatorní obsese paradoxně spíše proti principům, které si bere za cíl. Bankéři se musejí pomalu více věnovat vyplňováním nejrůznějších reportů a regulačnímu compliance místo práci s klienty a analýze nových obchodních příležitostí. Všichni ti, kteří to myslí s naší zemí opravdu dobře, si na konci konference museli uvědomit, že se dlouhodobě v hospodářské politice dělají tragicky špatné věci.

Přitom naše banky, které v krizi obstály na výbornou, jsou paradoxně trestány za to, že jsou banky a že se chovají odpovědně. A to i tváří v tvář narůstající konkurenci peer-to-peer půjček. Finanční aktiva jsou pak i z regulačních důvodů nutně přemrštěle alokovány do státních dluhopisů, rezidenčních hypoték a méně začínajícím podnikatelům a do soukromých infrastrukturních projektů v nejširším slova smyslu. Vytváří se tak naprosto špatný mix narůstající nemovitostní bubliny, fiskální nezdrženlivosti, neefektivních investic do infrastruktury a iracionálních regulací, které nutně vedou ke špatné národohospodářské alokaci zdrojů. Důsledky vidíme každodenně kolem nás...

Myslíte si snad, že na tom může mít i někdo zájem?

Ano, ekonomická teorie veřejné volby samozřejmě zná princip ovládnutého strážce a takzvaného rent-seekingu. Byly za to uděleny i Nobelovy ceny za ekonomii. Na udržování neefektivních regulovaných a monopolních struktur samozřejmě mnoho podnikatelů vydělává, a to na úkor efektivnosti celého hospodářství. Pro mnoho politiků je taky mnohem výhodnější, pokud je obyvatelstvo chudší, závislé jen na nízkých mzdách, a tedy náchylnější k sociálnímu populismu.

Opravdu?

Vezměte si, jak se v průběhu krize například prosazovalo takzvané šrotovné. Kdo by na tom asi tak mohl vydělávat? Kdo vydělává na umělé intervenci ČNB? Ekonomická absurdnost je přitom naprosto stejná. Při přirozeně posilujícím kurzu by byl mnohem větší tlak na kvalitu produktů a mezinárodní konkurenceschopnost. Nedávno to všem českým ekonomům připomněl i švýcarský hlavní ekonom Swiss Life Marc Brütsch. Myslím si, že čestí ekonomové by měli udělat sbírku a nastálo umístit před ČNB billboard s jeho slovy: „Švýcaři jsou zvyklí na to, že frank má dlouhodobě tendenci posilovat o tři až čtyři procenta ročně. Švýcarský podnikatel má proto zakódováno v genech, že v zahraničí je silná konkurence, která je schopna vyrábět s nižšími náklady. A on proto musí být produktivnější a inovativnější, tak aby svou konkurenci omezil aspoň po dobu čtyř, pěti let, než bude moci zkopírovat jeho nápady.“

Tohle je cesta k tomu, aby naše země šla vpřed ke znalostní ekonomice,a ne abychom se plácali na zadních pozicích evropských žebříčků směšně nízkých eurových mezd a kvalifikovaní pracovníci tady pracovali za mzdy německých uklízeček. V době e-shopů a situace, kdy se většina Čechů dostane do zahraničního hypermarketu během dvou tří hodin a podnikatelé jsou naprosto zásadně provázáni s eurozónou, jsou argumenty „korunové izolace“ naší země absurdní. Je dobře, že si to uvědomují a nahlas o tom mluví minulý i současný prezident a dále i možná trochu překvapivě předseda odborů Středula.

Já jsem se tomu minulý rok věnoval ve svém článku Devalvační neomerkantilismus ČNB. Za úplně nejskandálnější přitom považuji video „Pomáháme české ekonomice“, které viselo dlouho na hlavní stránce ČNB, ale potom bylo staženo.

Co v tom videu je?

Shrnuje v podstatě neustále opakovanou pohádku, která je v médiích prezentována hlavními představiteli ČNB, kteří hlasovali pro umělé znehodnocení koruny v listopadu 2013 – hlasování přitom bylo velice těsné, ale absurdně budou argumenty odpůrců intervencí v bankovní radě známy až po šesti letech. Míra manipulace a účelového zjednodušení je v uvedeném klipu do očí bijící. Animace představující ekonomiku jako soubor ozubených koleček, které svojí politikou ČNB promazává, je jak z nejčernějšího možného snu. Za peníze daňových poplatníků tak bylo vytvořeno ideální odstrašující video pro studenty ekonomie, jak rozhodně myšlenkově nepostupovat. Paradoxně se tam sama ČNB ale chytila do vlastní pasti, když tvrdí, že byznysmenka Adéla bude muset více zaplatit za dovezené stroje ze zahraničí. Ano, a nejen to. Zahraniční experti pracující pro české firmy jsou též dražší, a naopak čeští experti mají tendenci být více přetahováni do zahraničních firem za eurové mzdy. Stejně tak i akvizice českých firem v zahraničí jsou logicky dražší. To je právě ale ta cesta k modernizaci a diverzifikaci české ekonomiky v plnohodnotnou vyspělou ekonomiku, která z velké části montážně zpracovává na nižších patrech mezinárodních hodnotových řetězců, ale zejména suverénně investuje v zahraničí a stoupá na žebříčcích přidané hodnoty, která zůstává u českých rezidentů. Když to řeknu natvrdo, tak to je právě ten rozdíl mezi hospodářsky suverénní zemí a „obchodní kolonií“.

V souvislosti s čerstvými výroky možného budoucího guvernéra Jiřího Rusnoka se bohužel stává čím dál pravděpodobnější, že fundamentalistický pohled ČNB bude pokračovat až hluboko do roku 2017 a koruna se nenechá posilovat i po formálním ukončení intervencí. Tím se dále bude promrhávat současný potenciál vysokého ekonomického růstu k rychlejší reálné a nominální konvergenci k vyspělému světu.